Jeho spoluhráči si okamžitě šli vyřizovat účty. Vznikla strkanice, do níž se zapojily obě jedenáctky včetně laviček. Podle očitých svědků ale rány nepadaly.
„Beru souboj, ve kterém je míč, ten však byl daleko od nás. Předtím jsme se trošku pošťuchovali, ale když ode mě odbíhal, uhodil mě předloktím přes celý obličej,“ popsal Vlček situaci ze svého pohledu. „Mám zlomený nos, stále mě bolí hlava a zuby. Podle mého názoru nedomyslel, co se mohlo stát. Protože se ani neomluvil, beru to jako úmysl,“ dodal. „Bylo to napůl oplácení, byl tam nějaký afekt. Ohnal jsem se za sebe a určitě jsem ho nechtěl zasáhnout do obličeje. Rád bych se mu omluvil. Doufám, že k tomu budu mít příležitost. Takový konec zápasu mě mrzí,“ řekl k incidentu Stehlík.
K další újmě přišel Vlček při odchodu do kabin, kdy ho jeden z diváků udeřil vrátky v oplocení hřiště. „Tekla ze mě krev, tak jsem šel předkloněný. Na poslední chvíli jsem zvedl hlavu a zahlédl letící dveře. Udeřily mě jen do hrudníku, kde mám šmouhu,“ popsal druhou ránu Vlček.⋌