Tehdy, v roce 1876, se několik mladých mužů rozhodlo, podle kroniky sboru, bojovat s dravými živly přírodními, které ničí životy i majetek lidí, poskytovat pomoc trpícím, ošetřovat raněné, zkrátka pomáhat všude tam, kde je pomoci zapotřebí. Vytyčených cílů se všichni směle drželi až do revolučního roku 1989. Proto lze historii sboru rozdělit na dobu před revolucí a po ní.
„Do roku 1989 jsme mívali přes sto členů sboru. Po revoluci bohužel nastal zlom, když nám bylo panem starostou řečeno, že dobrovolní hasiči už nejsou potřeba. Zabrali nám celý kulturní stánek, ze kterého vzniklo dětské středisko. Většina členů sboru z hrdosti a řekl bych i trucu svou činnost ve sboru pozastavila,“ vypráví o minulých časech velitel sboru dobrovolných hasičů Petr Tomsa.
Ve zlatých časech se sbor pravidelně zúčastňoval v soutěžích v požárním sportu a vždy se umísťoval mezi první desítkou. Před revolucí se kulturní činnost sboru dobrovolných hasičů po celý rok nezastavila.
„Pořádali jsme Mezinárodní den žen pro manželky členů sboru. Také jsme měli aktivní ženský oddíl. Pořádali jsme hasičské plesy, brigády. Bylo to úplně o něčem jiném než nyní. To se nedá se současným stavem srovnat,“ posteskl si velitel.
V současné době čítají smečenští dobrovolníci 26 členů, kteří udržují činnost jednotky dobrovolných hasičů. Sbor je zařazen mezi jednotky krajského poplachového plánu s počtem 25 výjezdů v průměru ročně. Výjezdová jednotka je složena z deseti hasičů, tedy asi z poloviny celkového počtu sboru. Při své práci se chlapi spoléhají na svou pětadvacet let starou výjezdovou techniku Tatru 148 a CAS 25, kterou mají v plánu dát příští rok repasovat.
„Bohužel naše kulturní činnost od zlomu velmi zaostává,“ lituje velitel. Podobně stagnuje i práce s mládeží. Velitel si situaci vysvětluje malým zájmem mladých lidí o hasičské řemeslo.
„Zkoušeli jsme navázat spolupráci s místní školou a družinou, ale zatím se nám to moc nedaří. Prostě odchov mladé generace nám schází,“ posteskl si velitel dobrovolníků.
Při řeči o památných výjezdech smečenských hasičů nemůže jejich velitel nezmínit zásahy při ničivých povodních v létě 2002. „Byli jsme povoláni do Kralup. Zde jsme strávili celý týden odklízením následků povodní a odčerpávání vody ze zatopených domů, sklepů a garáží. Po opadnutí vody jsme pomáhali postiženým lidem s potřebnými pracemi,“ vypravuje Petr Tomsa.
Dobrovolníci se snaží zaujmout pro svou činnost hlavně malé děti ukázkami hasičských technik a organizací čarodějnic. O svou budoucnost se přes všechna negativa Sbor dobrovolných hasičů ve Smečně bát nemusí. Nejmladšímu členu Tomáši Drvotovi je pouhých osmnáct let.
„Byl bych velmi rád, kdyby po mě převzal vedení sboru můj syn, který je také zapáleným členem. V naší rodině se pozice velitele dědí z otce na syna. I já jsem přešel na post velitele po otci,“ sdělil svou představu o budoucnosti velitel Petr Tomsa.
