Oproti praxi jiných dobrovolnických družstev, která sháněla techniku až po svém vzniku, řešilo vedení Kmetiněvsi pravý opak. Měli vybavení, ale chyběli lidé, kteří by ho obsluhovali. Tak vznikl kolektiv mužů, jenž si vzal za úkol ctít sv. Floriána a chránit obyvatele rodné obce před jedním z živlů, který je dobrý sluha, ale špatný pán. Vzácnou památku v podobě první stříkačky mají Kmetiněvesští schovanou i dnes. I nedávno renovovaná hasičská zbrojnice má historickou hodnotu, jelikož její budova pochází z nadějného období mezi dvěma válkami, z roku 1935. Po tragických dnech druhé světové války se sbor dobrovolných hasičů již nesešel v plné sestavě. Dva muži padli při povstání 5. května 1945 v Praze.

Nyní čítá Sbor dobrovolných hasičů Kmetiněves celkem dvaapadesát členů včetně přispívajících. A svým pokrytím patří do JPO5. Na poslední zásah byli hasiči povoláni ve čtvrtek 5. listopadu, při požáru uhlí v nedaleké obci Beřovice. Bohužel nikdo z družstva nebyl doma. „V pracovní den dopoledne opravdu nikoho doma nesehnali a to je právě největší problém na vesnicích,“ zhodnotil situaci starosta kmetiněvských dobrovolníků Jiří Richter.

V současné době se jednotka potýká s nedostatkem volného času, který by mohli věnovat hasičině. „Z tohoto důvodu nemáme ani oddíl dětí, jelikož je nemá kdo vést, snad v příštím roce se ho podaří dát dohromady. Také bychom rádi zainteresovali mládež, která našemu sboru chybí. O vše by zájem byl, ale čas není,“ vysvětlil Jiří Richter a zavzpomínal na doby, kdy dětský soutěžní oddíl v osmdesátých letech vyhrával soutěže. Také muži v této době neotáleli. Dokonce vyhráli okresní soutěž požárního sportu ve Lhotě a zúčastnili se krajského kola v Nymburku. „Nyní jezdíme pravidelně pouze do Radešína na jejich místní soutěž. I do Velvar na dědkiádu jsme jezdili, ale to už je také minulost,“ zavzpomínal starosta, který je u sboru od roku 1978.

Velmi oblíbenou tradicí v Kmetiněvsi je pravý hasičský bál s tombolou, po němž druhý den následuje dětský karneval. O další existenci sboru nemá starosta strach, podle něj tradice a historie nedají kolektivu zaniknout. „Máme nově zrekonstruovanou zbrojnici od obecního úřadu. Pro mladé jsme se snažili trochu to zázemí zvelebit, aby se měli kde scházet,“ řekl Richter.

Jeden z památných zásahů dobrovolníků se odehrál 30. května 2003, kdy přímo v obci nejspíše vinou jednoho z pracovníků vzplál kovošrot. „Bylo to velmi nebezpečné, jelikož na jedné straně byla umístěna nádrž s naftou a na druhé propan–butanové láhve. Hasiči začali zvonit na poplach a v tu ránu se všichni seběhli a začali hasit. Podařilo se nám dostat plameny pod kontrolu a vše uhasit dříve, než na místo přijely profesionální jednotky ze Slaného,“ dovyprávěl Jiří Richter události výjezdu, na jehož konci dostali muži z jednotky pochvalný dopis od krajského ředitelství.

Ale spíše než na nebezpečné zásahy vzpomíná starosta hasičů na tematické průvody obcí, které dříve pořádali dobrovolníci, svaz žen a socialistický svaz mládeže. „Bývala to velká legrace, každý průvod jsme tematicky nasměrovali do masek. Vzpomínám si na téma ženich a nevěsta, kdy já jsem byl nevěsta. Za ženicha byla přestrojena drobná dáma, takže kontrast byl více než komický. Dokonce jsme měli fingovaný obřad na národním výboru v Hospozíně. Nebo téma z pohádky do pohádky bylo také moc povedené,“ uzavřel vzpomínání na uplynulé časy starosta Jiří Richter.

Kozlův hasičský počin - HLASUJTE ZDE