Vždyť největší aspirant na padáka, nováček z Mladé Boleslavi, hlavně v závěru sezony mocně posílil a kvalitativně asi nejhorším kádrem nedisponoval. Kladno ale zapojilo svou letitou zbraň – bojovnost a zejména v domácích duelech a také ve vzájemných střetech právě s Boleslaví, dokázalo bodovat. To bylo pro záchranu určující.

Sezona ale budiž mementem. V rostoucí konkurenci českého hokeje nebude do budoucna tak snadné se mezi smetánkou udržet, zvlášť když největší hvězdy Kladnu stárnou. A pokud by se spadlo, nebude návrat do extraligy tak jednoduchý, jaký byl před šesti roky (a to ještě zase tak jednoduchý nebyl).

Co Kladno trápilo v soutěži nejvíc, to byla obranná hra. Defenzivu se konečně povedlo vyztužit ve formě hrajícím obráncem, ale nemyslíme tím Srdínka, jenž přišel před sezonou a zase brzy odešel. Byl jím Andrej Novotný a ten byl k dispozici na hostování jen na několik utkání. Stejně jako v úvodu Pavel Skrbek.

Rázně scházel i Martin Ševc, bez konstruktivního obránce se zejména při přesilovkách hraje moc špatně. A Hájek s Nádašdim mají spíš jiné vlohy, Trončinský zase podle svého špatného zvyku hrál dobře jen na konci sezony.

A to při početní výhodě limituje i tak elitní útočníky, jakým je třeba Patera, který vzdory svým prohlášením měl tentokrát mnohem lepší první polovinu ročníku než druhou.

Na vině je i stálé hledání jeho pravého křídla a poklesl formy Martina Procházky. Napravo od bývalého kapitána reprezentace se vystřídali v posledních letech oba bratři Frolíkové, Horna, Bílek či Diviš. Ten se tam loni chytil, jenže letos odpadl a vyměnit ho musel Bělohlav, který hrál skvěle zejména na podzim. Dokázal, že i v jeho věku stejně jako Patera by měli pokračovat, týmu rozhodně mají co dát. Jenom to vypadá, že pohromadě by měli být jen při přesilovkách, ve hře pět na pět se už prosazují málo.

Zásadní problém zní, kdo je jednou nahradí. Formace Horna – Kalla – Frolík ukázala ke konci sezony, že by částečně mohla. Zejména forma Horny byla ohromující a právě on střílel nejdůležitější záchranářské branky. Dobře se jevil i Čurilla, ostaní měli spíš jen záblesky. A úplní mladíci jako Stieler, Eberle nebo Valský? Šance, že půjdou nahoru, je velká, působí pracovitě, jenže cesta k tomu bude asi ještě chvilku trvat.(