Měsíc na to totiž odletěl do Austrálie, kde začala zima 
a tudíž i tamní nejvyšší soutěž, již odehrál stejně jako před pěti lety v dresu Sydney Bears.

„Tehdy jsme vyhráli titul. Druhý ale nemám, protože jsme měli v mužstvu hodně mladých kluků okolo dvaceti let. Není to jako u nás. Tam ve dvaceti teprve začínají chápat, o co v hokeji jde," uvedl devětadvacetiletý hokejista.

Jak tedy nakonec váš tým dopadl a v konkurenci kolika klubů to bylo?
Skončili jsme šestí, protože jsme měli strašný začátek. Koncem července jsme začali skoro všechno vyhrávat, ztrátu jsme však nedohnali. Sezona trvá pět měsíců a začíná koncem března. Nejvyšší soutěž hraje devět týmů od Sydney přes nejsportovnější město v Austrálii Melbourne, až po Perth na druhé opačné straně kontinentu.

V hokeji se hodně cení individuální statistiky. Ty dopadly ve vašem podání  jak?
V kanadském bodování jsem byl první společně s jedním Američanem. On ale vstřelil víc branek, takže vyhrál. Překvapilo mě, že jsem pohár dostal i já. Ani nevím za kolik to bylo bodů, snad za padesát osm.

O profesionální soutěži se asi mluvit nedá…
Je to čistě amatérská soutěž, takže jsem si na živobytí musel vydělat. Živil jsem se  jako bruslařský instruktor. Navíc můj klub je v Austrálii zřejmě nejchudší.

Ve Vítkovicích hraje extraligu Australan Walker, ten asi bude výjimkou co se týče kvality. Je to tak?
Ano. Oni hrají zvláštní hokej. Naše druhá liga má lepší úroveň. Tady jsme zvyklí na herní systémy, což neznají. Někdy jsou jejich rozhodnutí na ledě zvláštní, až nesmyslná. O kombinacích to moc není. Já měl štěstí, že jsem hrál v útoku s Láďou Rubešem, který tam už dlouho žije. Hokejové mně pobyt v Austrálii sice nic nedal, zážitků ale mám hodně.

Například?
Jen být s těmi lidmi tam je zážitek. Jsou úplně jíní. Přátelští, vstřícní, usměvaví až mi přišlo, že si dělají legraci, že to ani nemohou myslet vážně.

A jaké jsou Australanky?
U nás to je lepší. I tam se samozřejmě najdou hezké holky, hlavně ty, které nejsou ´čistokrevné´ Australanky.

Jaký je u protinožců divácký zájem o hokej?
Třeba NHL je dost sledovaná, takže přehled docela mají. Je tam hodně lidí, jejichž rodiče přišli před lety třeba z Kanady. Na nás chodilo ke třem stovkám diváků, ale třeba v Melbourne,  kde je krásný nový zimák, i patnáct set.  Lidé fandí za každého stavu
a nejšťastnější jsou, když se hráči srazí. To mají z té Kanady. Možná i proto je tam hlavním sportem  ragby a po něm australský fotbal, jenž nemá s naším nic společného.

Při vaší postavě vám musí být tvrdost vlastní. To jste musel patřit mezi oblíbence. 

Já se neperu, to jsem neměl zapotřebí. Ještě bych se zranil a tam to není sranda, protože třeba nemocnici si člověk hradí (smích).

Vrátíte se do Austrálie?
Přemýšlím, zda bych tam nezakotvil natrvalo, protože se mi tam moc líbí. Brání mi v tom víza, s kterými to není jednoduché.

Co vaše angličtina?
Nějaký pokrok jsem udělal, ale netvrdím, že ji ovládám. Tamní angličtina je jiná. Můj spoluhráč z útoku a kamarád Michael je Kanaďan a měl australskou přítelkyni. Nechápal jsem, jak si mohou rozumět. Rozdíl byl neskutečný.

Zpět do řisutské současnosti.  Jelikož jste se vrátil těsně před začátkem sezony, zbylo na vás místo až ve čtvrté řadě, byť jste hrával dlouho v elitní první formaci.
Nemám s tím problém, když jsem viděl, že se klukům daří, tak jsem s tím ani nepočítal.

Momentálně jste stejně zraněný. Kdy se vrátíte na led?
Stalo se mi to v Táboře, kde se mi  podvrkl kotník a ještě k tomu na mě soupeř spadl. Je to víc než měsíc a doufám, že zase proti Táboru doma nastoupím. To znamená, že se snad dám do první listopadové středy dohromady. Teď chodím na rehabilitace.