Celkově za 22 sezon nasbíral v československé a české nejvyšší soutěži 568 zápasů, k tomu přidal 197 mezinárodních. A když se sečtou všechna utkání, před nimiž se oblékal do pruhovaného dresu, dojdeme z neuvěřitelnému číslu 1852. "Pískat jsem začal už když jsem skončil v kladenských juniorech. Pak jsem ještě hrál ve Slaném, s nímž jsme postoupili do druhé ligy, ale to už jsem se rozhodcovskému řemeslu věnoval naplno a skloubit to nešlo," vzpomíná Bolina.


Do extraligy nakoukl poprvé v roce 1986 a má na ní pozitivní i negativní vzpomínky. Těmi nejlepšími jsou první finále mezi Spartou a Vítkovicemi v roce 1993, následně hned druhé mezi Olomoucí a Pardubicemi. To už se dostal na vrchol a zapískal si i na olympiádě v norském Lillehammeru (1994).
Rád řídil duely na Spartě a ve zmíněné Sazka areně, kam to měl z Kladna blízko a bývala zde dobrá atmosféra. "Naopak ve Vsetíně - a nejsem v tomhle názoru sám, se zápasy dobře nepískaly. Určitě to byl můj nejneoblíbenější stadion," vzpomíná Bolina, který také nikdy nezapomene na konflikt s Pavlem Kubinou během semifinálové série play-off mezi Zlínem a Vítkovicemi.


Ostravský bek ho v roce 2005 nařkl z úmyslného poškozování jeho mužstva a Bolina se hájil hodně razantně - Kubinu zažaloval. "Už je to pryč. Kubina soud prohrál, pak se odvolal a vyšší instance letos rozhodla, že se mi musí omluvit v médiích a zaplatit pětasedmdesát tisíc korun místo čtyř set tisíc. A zda se omluvil přímo mě? To tedy opravdu ne," usměje se Petr Bolina.


Mnohem raději si vzpomene na mezinárodní akce, i těch bylo dost. O olympiádě v Lillehammmeru už řeč byla, dál najdeme ve výčtu dvě ME osmnáctek, šestkrát MS dvacítek a v roce 1997 MS dospělých v Helsinkách, kde se skvěle vedlo jiným Kladeňákům Paterovi s Procházkou. "Snad nejraději ale vzpomínám na zápas mistrovství světa dvacítek v americkém Bostonu, v němž se utkaly týmy USA a Kanady.Zámořské derby bylo ohromně sledované, hala plná, přenos v televizi. Bylo to náročné, ale povedlo se," vrací se v myšlenkách.


Ve své kariéře se střetl s tisícovkami hokejistů a někteří mu v mysli zůstali. Ať už ti, kteří jsou svými vystupováním vzory, nebo těmi živelnějšími. "Rytířem ledu je bezesporu Franta Ptáček ze Sparty, velmi dobře jsem vycházel také se znojemským kapitánem Bičánkem. Mezi rebely musím zmínit Pepu Beránka ze Slavie či liberecké Procházku a Čermáka. No a kladenského Martina Ševce řídím jen v přátelácích, ale ten tedy kecá furt," směje se Petr Bolina.


Petr Bolina zahájil ještě letošní sezonu v extralize a podle předešlé domluvy v polovině soutěže skončil. Avšak pouze v nejvyšší soutěži dospělých. Minimálně do konce sezony bude pískat juniorské soutěže a teprve potom se uvidí, zda a jak bude pokračovat.

Celé změní povídání s Petrem Bolinou najdete v sobotním Kladenském deníku.