Rodák z Jindřichova Hradce a odchovanec tamějšího hokejového oddílu přestoupil ještě jako dorostenec v roce 1958 do kladenského SONP. Za kladenské áčko dospělých si zahrál ještě před vojnou, kterou absolvoval v letech 1960-62 v Dukle Litoměřice a Dukle Opava. V září 1962 se vrátil na Kladno a stal se hráčem základní sestavy A týmu. Za ten pak do roku 1970 odehrál celkem 309 utkání, ve kterých vsítil 81 branek.

Nastupoval převážně jako střední útočník, ale na konci své kladenské kariéry též jako obránce. Začátkem roku 1970 přestoupil do AŠ Mladá Boleslav a o dva roky později do Lovosic.

V polovině 70. let ukončil hráčskou kariéru v kladenském béčku a ještě jako hráč se začal věnovat trenérské práci u mládeže, hlavně u dorostu, který vedl zhruba patnáct let.

Zároveň se zapojil i do činnosti kladenských veteránů. V současné době hraje za áčko kladenských Rytířů jeho vnuk David. Adolfa Stacha, který se už před mnoha lety usadil na Kladně natrvalo, jsme v jeho bydlišti ve Švermově osobně navštívili, poblahopřáli ke stávajícím pětasedmdesátinám a požádali o krátký rozhovor.

Jak vzpomínáte na vaši hráčskou kariéru v kladenském áčku?
Nejhezčí vzpomínky mám na úplné začátky ještě před vojnou. Začínali jsme společně s Bačou Hrabětem, který je jen o několik měsíců mladší než já. Dokonce jsme spolu hráli v jedné lajně. Také si vzpomínám, že tehdy jsme ještě chodili na poloviční úvazek normálně do práce a teprve později se věnovali výhradně hokeji.

V 80. a 90. letech jste trénoval kladenské dorostence v nejvyšší soutěži. Na které hráče nejvíce vzpomínáte?
Na to je dost těžké odpovědět, protože velkých talentů jsem trénoval opravdu hodně. Uvedu aspoň brankáře Hniličku a Jardu Kameše a útočníky Zajíce, Eichenmanna, nebo Gardoně.

Chodíte jako divák na Rytíře a sledujete vnuka Davida?
Na Kladně nevynechám prakticky jediný zápas. Autem ale jezdím i na utkání ven, tedy pokud se nehraje vyloženě na druhém konci republiky, třeba v Havířově, nebo Prostějově. Vnuka Davida samozřejmě sleduji.

Je styl hry vašeho vnuka podobný vašemu?
I když za nás se hrál úplně jiný hokej, myslím si, že do jisté míry jsme si herním stylem dost podobní. Oba vyznáváme především technické pojetí hry.

Vím, že máte za sebou celou řadu operací, přesto stále alespoň rekreačně sportujete…
Mám operovanou páteř, obě ramena a v obou kyčlích mám endoprotézy. Všechny operace ale naštěstí dopadly dobře a já se cítím vlastně zdráv. Proto se mohu věnovat rekreačnímu sportu. Jezdím na kole, v zimě – pokud je sníh – s manželkou na běžkách a občas si chodím zahrát i tenis.

Děkuji mnohokrát za rozhovor. K Vašim pětasedmdesátinám přeji vše nejlepší, pevné zdraví a ať ještě co nejdéle chodíte podporovat kladenské Rytíře a co nejdéle rekreačně sportujete.