Výluka v NHL, pro mnohé hokejové téma roku, pro vás to bohužel znamená na nějakou dobu se stáhnout z extraligových kluzišť na ty prvoligové. Jak na vás působí skutečnost, že jste si na dva zápasy přičichl k extralize a teď musíte opět bojovat o místo?
Když jsme šli poprvé v červenci na led, tak jsme všichni tušili, že může nastat výluka v NHL. Mým cílem bylo se udržet v základní sestavě celou přípravu, protože nás tam bylo okolo dvaceti kluků, co bojovalo o pět míst v sestavě. Příprava se mi podařila a jsem rád za ty dva extraligové zápasy, co jsem odehrál, jenže ihned co začala výluka, bylo jasné, že my kluci ze čtvrté lajny půjdeme dolů.

Jak jste se dozvěděl o tom, že budete muset hrát za Písek?
Všude se psalo v novinách, že možná Plekanec a Jágr nastoupí a všichni jsme to sledovali. A jednou po zápase za námi přišel trenér a řekl, že nás z týmu nevyhazuje, ale že taková je bohužel situace. A tak jsme šli do Písku. Naštvaný jsem nebyl, tak nějak jsme s tím museli počítat. V Písku aspoň hraji první lajnu, chodím na přesilovky, na oslabení. Opravdu si nemůžu v Písku na nic stěžovat. Samozřejmě bych chtěl radši hrát extraligu, ale teď je taková situace a tak to musím brát a být připraven.

Nebyla to vaše první návštěva Písku. Už loni jste jim pomohl zachránit první ligu. Líbí se vám tam?
Loni jsem se v Písku teprve oťukával. Byly to moje první starty mezi chlapy. Hrál jsem tam třetí lajnu, měl jsem dostatek prostoru, ale bodově se mi tolik nedařilo. Letos dostávám mnohem víc prostoru a konečně se mi bodově daří.

Takže cestování z Kladna na tréninky a zpátky domů vám problémy nedělá?
Tak samozřejmě je to 130 kilometrů, ale Písek nám proplácí cestovné, tak se to dá zvládat. Navíc v Písku u zimáku je ubytovna, takže jsme tam vždycky přespali
a druhý den jeli zpátky. Což je docela pohoda.

Jezdíte Kladeňáci společně do Písku na tréninky a na zápasy?
Určitě, je lepší když jedeme třeba čtyři chlapi a bereme jen jedno auto. Někdy v Písku zůstaneme po utkání, někdy naopak jedeme všichni zpátky. Podle toho jak se to hodí. Ono zase cesta každý den dvě hodiny tam a dvě hodiny zpátky je náročná. Ale klub nám vychází vstříc tou ubytovnou.

S kým si nejvíce rozumíte?
Jednoznačně s těmi mladšími kluky. Nemůžu přece přijít za Patýsem (Pavlem Paterou) a bavit se tam s ním jako kamarád. Takže Kužel, Melka, Piskáček.

Je mezi vámi nějaká rivalita?
Já myslím, že každý chce být v těch čtyřech lajnách. Takže přirozená rivalita mezi námi je, ale žádné naschvály si neděláme. Jsme přece v jednom týmu.

Vídáte se s některými spoluhráči i mimo led?
V sezoně to moc nejde. Každý den tréninky, pak zápasy, starší chlapi mají rodiny. Ale jinak, když je třeba reprezentační pauza, tak se v týmu dohodneme a jdeme třeba na večeři nebo s těmi mladšíma zajdeme do kina 
a tak.

Máte za sebou měsíc strávený léčením zraněného kotníku.  Jak se cítíte?
Ono to zranění bylo celé takové zvláštní. Stalo se mi to v Písku při zápase s Jihlavou, když jsem jel sám na bránu. Protihráč mě hákoval, a jak jsem byl na jedné noze, tak jsem zajel do rýhy, ta mě vyhodila a já spadl na nohu. Deset dní jsem kotník nechal v klidu a pak šel na led, jenže to stále nebylo ono. Navštívil jsem kladenského klubového lékaře a ten mě poslal na magnetickou rezonanci. Ta zjistila, že jsem měl natrhnutý vaz a měl jsem nohu čtrnáct dní v sádře. Teď už začínám s rehabilitací a počítám že tak do týdne bych měl jít znovu na led.

Co říkáte na odchod Marka Hovorky do Sparty?
Ten den jsem zrovna nebyl v kabině, takže nevím, co se přesně stalo. Vím jen to, co se objevilo v médiích. Chtěl změnu a víc prostoru a tak mu klub vyhověl.

Myslíte si, že jeho odchod vám otevřel dveře do základní sestavy po skončení výluky?
Určitě jsem zpozoroval, že bych mohl dostat větší šanci, ale zpozorovali to i ostatní kluci a všichni se budou snažit na jeho místo dostat.

V nedávném rozhovoru řekl Marek Hovorka, že u kladenských fanoušků je tenká hranice mezi oblíbeností a nenávistí. Co byste řekl vy o divácích na Kladně?
Samozřejmě pro každého fanouška kladenského hokeje je přestup do Sparty zradou. Já osobně musím říct, že fanoušky na Kladně mám rád. Když se hraje doma, tak je úžasná atmosféra. Byl jsem se podívat i na zápasy do O2 arény a ta atmosféra se nedá srovnat s naším zimákem. Ještě k tomu jak je takový starší a menší, tak když to tam kotel rozbubnuje, tak se v té atmosféře hraje skvěle. Každého to vyburcuje k lepšímu výkonu.

A v porovnání s Pískem?
To je úplně nesrovnatelné, ale obdivuji fanoušky v Písku, že chodí i na první ligu.  Nedá se to ale srovnat s extraligou, to v žádném případě.

Máte nějaký hokejový sen o tom kde a s kým si zahrát?
Snem každého hokejisty je určitě NHL a mým vzorem byl vždycky Saša Ovečkin, takže zahrát si v NHL nejlépe s Ovečkinem.

Kde se vidíte tak za pět let?
Já takhle dopředu nekoukám. V tom hokeji je to strašně nevyzpytatelné. Přijde zranění a všechny plány to zhatí. Já už jsem si, co se zranění týče, prožil své. Chtěl bych se usídlit v české extralize a zůstat na Kladně. Hraji zde od osmé třídy a vybudoval jsem si ke klubu vztah. Bydlím tady a srdcem se považuji za Kladeňáka.

Měl byste nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Ať fanoušci chodí dál v takovémto počtu i poté, co skončí výluka, protože hrát před tolika lidmi je paráda.

                                       Petr Richter