Z Ústí jste odešel v roce 2016 na Kladno. Jaké to tam bylo?
Zažil jsem tam dva parádní roky. V tom druhém jsme se dostali až do baráže, škoda, že se nám nepodařilo postoupit do extraligy. Novináři nás tipovali maximálně na čtvrtfinále, takže jsme dosáhli úspěchu. V závěru baráže jsme nezvládli jeden zápas, kvůli kterému jsme nepostoupili. Na Kladně jsme měli super partu a byl jsem tam spokojený.

Kladno jste si vybral kvůli ambicím na postup?
Jednoznačně ano. Chtěl jsem jít do týmu, který měl vyšší ambice, než tehdy měl Slovan. Právě boj o postup byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl pro Kladno.

Jaké bylo hrát s Jaromírem Jágrem v jednom týmu?
Bylo to ten druhý rok, tehdy se vracel z Calgary v průběhu sezony. Je to obrovská legenda českého hokeje, každý ho respektuje a bylo super s ním hrát. Hodně nám pomáhal a na ledě i v kabině nám často radil. Jak máme střílet, jak si pokrýt puk a podobně. Za svou kariéru nasbíral dost zkušeností, které předává dál.

V sezoně 2018-19 jste v extralize vstřelil první gól. Vzpomínáte si na to?Ano, bylo to v Mladé Boleslavi. Otáčeli jsme zápas a shodou okolností to byl hned první zápas za Litvínov, ve kterém jsem se prosadil. Utkání jsme zvládli.

Schoval jste si puk, kterým jste dal gól?
Kluci mi ho schovali a mám ho doma.

Jaké máte vzpomínky na extraligu?
Užíval jsem si každý zápas. Je škoda, že jsem si v přípravě poradil kyčel. Se zraněním jsem hrál přibližně do Vánoc, a pak už jsem musel přestat. Kyčel už nebyla v dobrém stavu a musel jsem na operaci. Sezonu jsem si užil, ale nepodával jsem optimální výkon, protože mě limitovalo zranění.

Byl velký rozdíl mezi extraligou a první ligou?
Rozdíl byl hlavně v přesnosti nahrávek. V extralize jsou zkušenější hráči, je o dost náročnější se v ní prosadit a hra v nejvyšší soutěži je daleko více o taktice. Určitě je extraliga kvalitnější.

Sledoval jste výsledky Slovanu po odchodu z klubu?
Ano a přál jsem Slovanu, aby měl dobré výsledky. V Ústí jsem hrál od žáků, ke klubu mám vztah a výsledky jsem sledoval.

Jak se zrodilo vaše současné angažmá ve Slovanu?
Po minulé sezoně jsem si zavolal s Mírou Machem a rychle jsme se domluvili. S rodinou jsme se chtěli vrátit domů. V Ústí jsem rád a máme před sebou velkou výzvu. Doufám, že navážeme na minulý ročník a postoupíme do play-off. Samozřejmě, musíme koukat i na to, že budou sestupovat čtyři týmy a pátý bude hrát baráž. Bude to hodně náročná sezona, ale věřím, že ji zvládneme.

Měl jste kromě Slovanu i další nabídky?
Nějaké byly. Rozmýšlel jsem se mezi dvěma kluby, mezi Sokolovem a Ústím. Ozvala se i Jihlava, ale rozhodl jsem se pro Ústí.

Hrál důležitou roli při volbě trenér Mach?
Rozhodně ano, je to trenér, který drží slovo. Celkově ve Slovanu jsou výborní trenéři, Jarda Roubík, Mícha Mach i Jirka Merta.

Nezkusíte Roubíka přemluvit k tomu, aby ještě nějaké zápasy odehrál, třeba s vámi ve formaci?
(smích) Myslím, že kdyby nastoupil, tak by pořád patřil k našim klíčovým hráčům. Jeho už asi nepřemluvíme. Je to Roubasova věc a maximálně se oblékne na nějaký sranda mač.

Ve Slovanu bude patřit mezi zkušené hráče, jste připraven patřit mezi lídry týmu?
Nebyla by to pro mě neznámá role, myslím, že na Kladně, Vsetíně i v Sokolově mě brali jako lídra. Jsem na to připravený a doufám, že týmu pomůžu.

Otázka na závěr, co vy a letní příprava?
Myslím, že letní příprava probíhá ve všech klubech snad úplně stejně. Posilovna, běhání, my máme i tréninky na ledě. Mám ji rád jak kdy, podle únavy.

Jak se cítíte teď?
Cítím se dobře, doléčuji nějaké drobné zranění, mělo by to být dobré. Pro sezonu se chci co nejlépe připravit, abych Slovanu co nejvíce pomohl.