Jak byste zhodnotil celý trip, kdy jste během víkendu hráli v Třinci a ve Zlíně?
Vyrazili jsme už ve čtvrtek. To bylo pohodové. Věděli jsme, že nás v Třinci nečeká nic lehkého. Je na vlně, zvlášť doma. Myslím, že jsme se toho zhostili dobře, ale rozhodly naše chyby. Měl jsem tam blbé vyloučení, které Třinec využil. Ale nehráli jsme vůbec špatné utkání a byli jsme domácím rovnocenným soupeřem. Ukázali jsme si, že můžeme hrát i s Oceláři a dodalo nám to sebevědomí do dalších zápasů. To se projevilo také ve Zlíně. I když vstup nebyl ideální. Hned po půl minutě jsme šli ven za vyhozený kotouč. Ale to se stane. Naštěstí jsme přežili oslabení. Bylo důležité, že jsme neinkasovali. Sice jsme ve druhé třetině gól dostali, ale ze střídačky bylo cítit, že žijeme a že to obrátíme. A taky se to povedlo.

Jak velký je rozdíl hrát na ledě vedoucího Třince a jen o dva dny později u posledního Zlína?
Na favorita se člověk líp vybičuje. Jde do zápasu s prázdnější hlavou. Zatímco s posledním víme, o co jde. Je to větší zodpovědnost.

Vypadalo to, že jste ze začátku poměrně nervózní. Souhlasíte?
Asi jo. Byli jsme trochu pod tlakem. Možná proto přišlo to první vyloučení za vyhození puku. Přilepil se tam puk na hokejku, což se běžně nestává, ale tady nervy pracují.

Gólem jste zařídil vedení o dvě branky. Jak moc byl důležitý pro vývoj utkání?
Jo, takhle z kraje třetí třetiny jsme hned dali gól. Hned se nám dýchalo líp, začali jsme si věřit. Měli jsme to pevně v rukou.

Můžete popsat, co mu předcházelo?
Měli jsme šanci dva na jednoho. Ale přišla moje chyba a puk mi ujel. Už z toho jsme měli skórovat. Nicméně obránce mi tam lehnul, tak jsem podržel puk. Nahrál jsem obráncům, skvěle si to přihráli, vystřelili. A už jsem to jen lehce dorazil.

Poté jste se podílel i na brance Antonína Melky…
To bylo taky super. Zase v tom bylo pěkné přečíslení. Tonda to tam napálil, byl tam asi ještě nějaký odraz a štěstí. Ale to k tomu patří.

Cítili jste, že to bylo definitivním zlomem?
Určitě. To byla už jen poslední kapka.

V nedávné době jste absentoval ze zdravotních důvodů. Můžete prozradit, co vám bylo?
Při utkání v Chomutově s Plzní jsem dostal pukem do hlavy. Trefilo mě to do míst, kde jsem ji neměl chráněnou. Rozdrtilo mi to kost u ucha. Do toho jsem ještě dostal angínu, tak jsem ještě měl dvoje antibiotika. Oslabilo mě to, ale po týdnu už se do toho zase dostávám a cítím se lépe.

Vaši pohodu potvrzuje také gól a asistence ve Zlíně.
Povedlo a jsem za to rád. To mě nakopne. Už jsem to potřeboval.

Jaká vůbec panovala atmosféra v kabině před takhle důležitým utkáním?
Snažili jsme se v kabině hodně řvát, aby to z nás spadlo a byla tam vidět ta energie. To se povedlo.

Deset bodů na poslední Zlín, k tomu zápas k dobru, to vám může dodat trochu pohody, že?
Neřekl bych. Při posledním sestupu jsme měli velký polštář, mluvilo se o play off. A jak to dopadlo? Takže bych o tomhle vůbec neuvažoval. Vždyť ještě není ani půlka sezony.

Jan Šejhl