„Dohodli jsme se a jsem tady. Samozřejmě bych raději hrál doma,“ usmál se jednadvacetiletý borec.

Bojujete o smlouvu, dal jste gól i rozdal pár hitů u mantinelu, což se od vás asi čeká. Spokojen?
Byl to první zápas, ještě to moc nelepí. Mně to tam jednou spadlo, rád se tlačím do brány a je pravda, že tohle se bude ode mne čekat.

Jak se hrálo proti elitnímu kazašskému celku, je to jiný hokej?
Nevěděl jsem, co od nich čekat a musím říci, že byli dost důrazní. O dost víc, že třeba prvoligové týmy v Čechách.

Trenéry týmu Lidického, Čermáka i Kregla dobře znáte, to asi vašemu návratu do Kladna také přispělo, ne?
Měl jsem je v dorostech. Týká se to velké části kluků, kteří tady teď hrají a může nám to jedině pomoci.

Vy se občas na hokeji i poperete a vyhráváte. Loni jste v dresu Prostějova neváhal shodit rukavice ani s tehdy kladenským bijcem Davidem Štichem a byl jste perfektní. Jaké to bylo?
On má zkušenosti i sílu, byl to tvrdý boj.

Také se nebojíte, nebo něčeho ano?
Možná zubaře (smích). Že by se ale bál jít do bitky, to ne.

Což chce nějakou průpravu, kde ji berete?
Dělal jsme od šestnácti i bojové sporty, dokonce mám i amatérský zápas. Začínal jsem v SKS Areně a pak byl u Jakuba Ibla. Na bruslích je ale bitka něco úplně jiného. Je to o těžišti a jedné ráně, spíš taková přestřelka. Ať to padne, kam to padne a pak je hotovo.