Než se dostaneme k samotnému Robertu Robětínovi, představme si jeho předky, kteří jsou pro celý životní osud důležití. Dědečkem zmiňovaného hokejisty byl Robert Fuchs pocházející z bohaté pražské rodiny. Ta vlastnila papírnu v České Kamenici a později zakoupila v Rakousku válcovnu železa. Díky nabytým majetkům si mohl Fuchs dovolit koupit velké pozemky vzniklé asanací pražského židovského města a ty daroval Uměleckoprůmyslovému muzeu. Jakožto důležitý člen pražské židovské obce pomohl také k opravě významné Pinkasovy synagogy.

Toho si všiml i císař František Josef I. a na konci roku 1912 přišlo povýšení do šlechtického stavu. Od té doby můžeme mluvit o Robertu Fuchsovi, šlechtici von Robbetin. Ten usiloval i o využití českého predikátu: z Robětína, tehdy ale byla možná jen jedna verze a u Fuchsů zvítězila ta německá.

Táta si zahrál na olympiádě. Tenis…

Šlechtic z Robětína měl syna Karla, pozdějšího otce hokejisty Roberta, ke kterému se ještě dostaneme. Právě v Karlovi už se ale probouzelo nadšení pro sport. Jeho hlavním sportem byl tenis a hrál ho velmi dobře, vždyť ještě před vznikem samostatné republiky reprezentoval Čechy na Letních olympijských hrách 1912 ve Stockholmu. Ve dvouhře na krytém kurtu dokonce vybojoval hezké páté místo.

Nedlouho před koncem první světové války, konkrétně 22. dubna 1918, se Karlovi narodil syn Robert, pozdější skvělý hokejista a golfista. Rodina zůstala po válce v Praze a musela si opět změnit jméno, nově si říkali Fuchsové-Robětínové. Zůstaňme ale ještě chvíli u tatínka Karla.

Jeho aktivní tenisová kariéra skončila předčasně. O to více se mohl věnovat totiž hokeji, který také hrál. Trénoval v I. ČLTK, kde se oba sporty snoubily. Později byl předsedou Československé lawn-tennisové asociace, jako vystudovaný architekt navrhoval tenisové kurty, mimo jiné pražské LTC, byl i předsedou Národního technického muzea.

Činorodý muž…

Bratři skončili v koncentrácích

Nikdo se tak nemohl divit, když se v hokeji našel i malý Robert. A právě s I. ČLTK spojil svou hokejovou kariéru. Nastupoval v obraně, v útoku zase bojoval jeho mladší bratr, po otci Karel. Společně si ale zahráli pouhé tři roky. Tou dobou už rodina ze svého jména vypouští původní příjmení Fuchs a nadále jsou známí už jen jako Robětínové.

Do jejich osudu zasáhla vážně druhá světová válka. Otec Karel uprchl do Anglie a oba syny zanechal v Praze, protože doufal, že je zachrání nežidovský původ matky. To bohužel nepomohlo a oba bratři skončili v koncentračních táborech. Mladší Karel si vytrpěl Terezín a Osvětim, kde podlehl v pouhých 22 letech úplavici. Robert měl více štěstí a útrapy Buchenwaldu přežil. Mohl se tak vrátit k hokeji na nejvyšší úrovni a s I. ČLTK se podíval do finále. V boji o titul ale vždycky podlehli tehdejšímu hegemonovi LTC.

Hokejová pohádka dlouho netrvala, když přišel komunistický převrat. Novému režimu nebyli šlechtici po chuti a to se dotklo i Roberta. Ten dokonce musel slibnou hokejovou kariéru přerušit.

Z Kladna do Varů a na golf

Obnovit ji mohl před sezonou 1950/51, kdy mu režim povolil hrát za "dělnické" Kladno, tehdejší baštu režimu. Robětín hrál výborně a kromě jiného i pěti góly pomohl kladenským hokejistům k prvnímu postupu do nejvyšší soutěže. Následně spolu s Ivanem Zettelem dokonce vytvořili duo hrajících trenérů. Přesto byl po čase zase nucen odejít dála a kvalitního obránce tak získaly Karlovy Vary.

V lázeňském městě už dohrál svou zajímavou kariéru. Věnoval se tam také trenérské kariéře, vychovával mladé talenty, propracoval se dokonce na lavičku italské reprezentace.

Do Karlových Varů ale zapadl i z u jiných důvodů. Robert Robětín byl totiž vášnivým golfistou, který dál sbíral sportovní úspěchy. Vysloužil si tak i místo v golfové Síni slávy. Na karlovarském hřišti se stal patronem osmnácté jamky a golfu se věnovali také jeho potomci.

close Dvojice Robětín (vlevo) - Zaborovský v dresech ČLTK Praha info Zdroj: archiv Tomáše Kučery zoom_in Dvojice Robětín (vlevo) - Zaborovský v dresech ČLTK Praha