Tečoval jste střelu Aleše Pavlase a Kladno rázem vedlo 2:1. Byla ta teč cílená nebo šťastná?

Vybojovali jsme puk za bránou a hráč hostů to odpálil jen po mantinelu. Vědět jsem, že Pavlas střílí, tak jsem se snažil najet před bránu a dotknout se puku. Odrazilo se mi to od hokejky a ani nevím, kam to šlo.

Bude nějaká oslavička? Vždyť Kladno i díky vaší trefě zlomilo zlou sérii šesti porážek.

Asi ne, teď v sezoně na to není žádný čas. Ale radost mám a puk jsem si schoval.

Byl to dramatický zápas, hlavně koncovka, že?

Bylo tam hodně chyb, bojovalo se. A také to bylo dost o nervy.

Vedli jste, ale na konci prohrávali dvakrát o gól. Napadlo vás, že zase o ten jediný prohrajete?

Samozřejmě nám přešlo přes mysl. Ale je důležité, že to tak dneska nedopadlo.

Druhý zápas v lize a hned gól. Pomůže vám to usídlit se natrvalo v sestavě?

Já myslím, že na ty góly se v tomhle zase tak nekouká. U čtvrté lajny jde spíš o bojovnost a plnění taktických úkolů. Trenéři mi ale zatím celkem chválí.

Jenže v první třetině jste v šanci mohl střílet a najednou jste přihrál do strany, kde nebyl vůbec nikdo. Trenér Müller se k vám poté hned naklonil. Nadával, nebo jen radil?

Spíš mě jen upozornil. Na ledě byla docela mlha a myslel, že vedle mě jede spoluhráč. Byl to však rozhodčí. Naštěstí z toho nebyl nějaký nebezpečný brejk, ovšem chyba to byla. Šlo o gólovou šanci, bek byl daleko a já měl střílet.