„Trénuji a jsem v plném zápřahu. A jsem za to rád,“ hlásil na jednom z „relaxačních“ golfových turnajů na Konopišti.

Jak tělo snáší návrat do tréninku?

Dobře. Hodně dobře. Trénuji vlastně už čtvrtý týden a cítím, že fyzička jde nahoru.

Už byste mohl naskočit do zápasů?

Tomu ještě něco chybí. Musel bych té fyzičky nabrat ještě víc.

Co vás během toho půl roku hnalo dopředu?

Jednak určitě spolupráce s doktorkou Šalerovou, která je se mnou už skoro devět měsíců v každodenním kontaktu a vidina být lepší, než jsem kdykoliv byl.

Měl jste i ve svém věku stále touhu něco dokazovat sobě a okolí?

Necítím se tak, že bych chtěl končit. Trénoval jsem vždycky dobře, tenhle pocit nemám. Naopak.

Baví vás teď trénovat s novou motivací?

Stoprocentně. Hlavně právě díky paní Šalerové. Dá se říci, že celé mé myšlení, celý můj život postupně překopává. Takže já dneska se na celý život dívám z úplně jiného úhlu. Všechno si více užívám a daleko více i vážím.

I v běžném životě?

Určitě. Z něj to všechno vychází. Systém životních hodnot a vážení si všech věcí.

Tušíte, jak bude vypadat vaše hokejová budoucnost?

Asi ještě chvilku potrvá, než se zapojím napevno do nějakého týmu. Ale těším se, až se někde otevře místečko.

Sondoval jste už, kde by to místečko mohlo být?

Přiznám se, zatím ne. Nebyl jsem dlouho na ledě. Ale cítím, že už přichází doba, kdy bych měl začít hledat.

Máte ohlasy od klubů na svůj návrat na led?

Ne, nemám. Myslím, že mě nikdo ani pořádně neviděl.

Dokážete si představit, že byste chytal nižší soutěž než extraligu?

To pro mě nemá smysl.