Zápas s Libercem jste měli výborně rozehraný, ale je z toho další krutá porážka. Co se k tomu dá říct?
Musíme se z toho poučit. Letos už se nám stalo až mockrát, že jsme ztratili vedení. Nemůžeme být spokojení s tím, jak hrajeme závěry zápasů. Zvlášť, když vedeme. Na druhou stranu jsme v minulých zápasech hráli dobře a měli jsme dobré období. Musíme se držet na téhle úrovni, víme, že můžeme hrát lépe, než předvádíme. Nemůžeme ztrácet takové body. Musíme se z toho poučit a udělat další sérii zápasů, ve kterých budeme bodovat.

Čím to, že vám třetí třetiny tak nevychází?
Musíme najít, kde je problém. Možná myslíme už trochu dopředu, jsme až moc v euforii z toho, že vedeme. Někdy se pak může stát, že na chvíli vypadne koncentrace. To by se ale nemělo stávat, zvlášť u týmu, jako jsme my. Věřím, že se zvedáme a že můžeme všechny v lize šokovat. Pokud toho chceme dosáhnout, musíme udržet body, které bychom měli získávat.

| Video: Youtube

Na druhou stranu vám v posledních zápasech vyšla skvěle hned první střídání. To se dá využít, ne?
Rozhodně. Naše lajna s Denisem (Kusým) a Klepim (Jakubem Klepišem) si sedla jak na trénincích, tak v zápasech a klape nám to. Takhle brzký gól může být pro tým velkým povzbuzením. Pokud ale budeme ztrácet vedení na koncích zápasů, tak je to stejně jedno. Budeme ale dál pracovat na tom, abychom dávali góly brzo, abychom jich pak mohli dát ještě víc a vyhrát. Začátek zápasu může být pro vývoj opravdu důležitý, ale ve výsledku je to stejně poslední třetina a poslední minuta, na kterých záleží.

Závěr zápasu přinesl také nepříjemný moment, když Michal Bulíř narazil na mantinel Ondřeje Slováčka, který se jen těžko zvedal. Vy jste tam jel v roli mstitele. Jak jste tu situaci viděl?
Ten zákrok byl příšerný. Jel jsem tam, ale on se skrčil a po mně vystartoval jejich tvrďák. Vznikla tam menší mela, ale nic většího se nestalo. Chápu, že se hraje ve velkých emocích, ale důležitý je i respekt k dalším lidem na ledě. I když jsem naštvaný a chci někoho trefit, tak se vždycky snažím ho trefit co nejčistším způsobem. Tak to bylo i na konci třetiny. Dohrál jsem soupeře, ale udělal jsem to tak, aby to bylo čisté. Jasně, je to sport, emoce tam hrají roli, ale neměli bychom nikoho trefovat zezadu. Když už něco takového uděláš, měl bys být připravený se za sebe postavit a zodpovídat za to, co jsi právě udělal.

Tým teď čeká reprezentační přestávka, vás ale povolal lotyšský národní tým, takže vás čekají další zápasy. Je to velké zadostiučinění?
Jo, rozhodně je to pro mě velká věc. Pojedu domů, uvidím svoji rodinu a kamarády a zatrénuju si s kamarády z dětství, kteří jsou v národním týmu. Mám z toho radost a těším se na to. Je pro mě taky důležité, že dál zůstanu v zápasovém tempu.

Myslel jste na reprezentaci, když jste se vracel do Evropy? Tady jste přece jenom víc na očích.
Vždycky jsem to měl vzadu v hlavě. Vždycky jsme byli v kontaktu, ale hlavní problém byl, že mě neviděli dlouho hrát, protože jsem byl v Americe v AHL. To používali jako odůvodnění, proč mě nikdy nevzali na mistrovství světa. Je super, že se k nim teď můžu připojit a konečně předvést, co ve mně je. Doufejme, že uvidí to, co by chtěli vidět, a dostanu se i na mistrovství světa.

Mistrovství světa bude hostit Praha a Ostrava. Je to pro vás teď trochu speciální tím, že hrajete v Česku?
Rozhodně! Bylo by to moje první mistrovství a už v minulých letech, když jsem měl dobrou sezonu, jsem doufal, že bych se na šampionát mohl podívat. Po konci v Americe jsem přišel sem do Česka a Česko má speciální místo v mém srdci. Hrajeme skupinu v Ostravě, bylo by super si tam zahrát. Možná na vyřazovací boje bychom se pak mohli podívat i do Prahy. Lotyšsko má za sebou výborné mistrovství. Vidím tam trochu podobnost s Kladnem. Mnoho lidí bylo ohledně nás skeptických, ale dostali jsme se do čtvrtfinále a pak jsme všechny šokovali. Kladno je podobný příběh. Když se poučíme z chyb, budeme se dál zlepšovat a budeme sbírat body, tak jsem sám zvědavý, kam až můžeme dojít.

Zatím jste za národní tým odehrál pět zápasů a v nich vstřelil jeden gól. Pamatujete si ho?
Bylo to v zápase proti Norsku a myslím, že to byl můj vůbec první zápas za nároďák. Byl jsem opravdu mladý a psychicky ještě ne úplně vyzrálý. Měl jsem ze sebe tehdy opravdu dobrý pocit, myslím, že jsem hrál dobře. A ten gól byl taky moc pěkný. Hráli jsme šest proti pěti, ztráceli jsme dva góly a já vypálil z vrcholu kruhu a trefil se přímo pod horní tyčku. Tehdy mi to ale stejně bohužel nepomohlo. Studoval jsem na univerzitě v Maine, takže jsem se musel vrátit do školy a dokončit ročník. I proto jsem se nedostal později do týmu. V Americe je to opravdu těžké se trenérům předvést. Na jednu stranu to chápu, na druhou stranu jsem si vždycky přál hrát za nároďák. Pokud se dostanu na mistrovství světa, budu tam debutovat ve 27 letech. Osobně mám pocit, že jsem se tam měl dostat už dřív. Pokud to vyjde ve 27, bude to skvělé.

Jaké jsou tedy vaše plány pro nejbližší dny?
V pondělí se odpojím od týmu a letím do Lotyšska. Ve čtvrtek a pátek hrajeme dva zápasy proti Francii a v neděli se pak vracím. V sobotu budu mít úplně volno, takže asi navštívím prarodiče a kamarády. Těším se na to. Pomůže mi to dobít baterky a vrátím se na Kladno zase plně připravený.