Je narozen ve znamení vah a sedí to něj. Klidný, rozvážný, takový byl už jako hráč. Udržel se i mezi divokými Kanadýry na zájezdu Kladna po klubech WHA a NHL v 70. letech, udržel se ve vypjatých momentech, kdy se rozhodovalo o titulu. Takové zápasy měl Zdeněk Müller rád, v roce 1976 třeba vstřelil před nabitým zimákem vítěznou branku při triumfu 4:2 nad Jihlavou. Titul byl zase kladenský!

Podstatné byly i dvě jeho branky (některé zdroje mluví rovnou o hattricku, ale to sám Müller odmítá) na ledě Spartaku Moskva v prvním finálovém střetnutí Poháru mistrů evropských zemí. Kladno sérii zvládlo a Müller vedle kamaráda od dětství a skvělého spoluhráče Miroslava Křiváčka slavně objížděl stadion.

Přišly však i zlé chvilky, jako bylo vážné zranění oka, po němž se obdivuhodně vrátil ve staré formě, přitom si jako jeden z prvních českých hokejistů musel zvykat na ochranný obličejový štítek.

Gerd, jak se mu dodnes říká po legendárním fotbalovém útočníkovi Německa Gerdu Müllerovi, zase jako elegán projížděl svým báječným skluzem mezi soupeřovými obránci a nasazoval pověstný blafáček.

Ne každý fanoušek si už pamatuje Müllera jako hráče, ale jako trenéra určitě mnozí ano. Zprvu začal v závětří slavných spolubojovníků, dělal asistenta trenéra Bohumilu Proškovi v japonské Furukawě Denko. Na kladenské střídačce se objevil v první polovině 90. let, kdy půl sezony dělal asistenta Eduardu Novákovi, tři ročníky pak Janu Nelibovi. Zase sahali po titulu, měli nejlepší tým, ale maximem zůstal bronz.

V novém miléniu pak dostal šanci už jako hlavní trenér. Premiéra to byla zvláštní, Kladno prohrávalo v baráži s Libercem 1:3 a už nesmělo zaváhat, když ho Jaromír Jágr starší dosadil na lavičku jako hlavního před Jaromíra Šindela. Tým smolně padl, ale Müller u něj zůstal a v nadcházející sezoně vybojoval slavně extraligu zpátky. Sezona s těžkým play off a hlavně barážím proti Havířovu ho trenérsky zocelila, v dalších letech totiž často neměl na růžích ustláno.

Přesto několikrát dovedl klub až do play off. Koncem roku 2009 ovšem Müllera hokej zase zradil. Po sérii špatných výsledků chtěl sám na lavičce skončit, všechno si hodně bral. I proto ho postihla vážná mozková příhoda, která jeho působení na lavičce ukončila. Jeho bilance se tak ukončila na obdivuhodných 610 odkoučovaných zápasech (z toho 439 jako hlavní trenér).

Kdo by myslel, že se Gerd vzdá, ošklivě by se mýlil. Chvíli poležel, a když bylo líp, zase zabral. Začal hrát tenis, který vždycky miloval a dostal se opět do formy, což už mnozí nečekali. Zase makal pro svoje Kladýnko, vyhledával mu talenty, chvíli vedl i áčko Slaného.

Vždyť už jsme to psali na začátku – hokej byl, je a bude velkou součástí jeho života. Snad si ho Zdeněk Müller bude ve zdraví užívat ještě dlouhé roky.

Zdeněk Müller v číslech a zajímavostech:

- Vyhrál pětkrát ligu, za kladenské áčko nastoupil během 13 sezon k 504 soutěžním zápasům, ve kterých se radoval ze 156 branek. V dalších zápasech pak přidal dalších 261 startů, ve kterých se přesně trefil ve 128 případech.

- je vítězem Poháru mistrů evropských zemí 1976, v prvním finále proti Spartaku Moskva skóroval dvakrát (4:4).

- Poprvé se mezi kladenskými muži představil 7. září 1973. Tehdy v Košicích nastupoval v útoku s Miroslavem Křiváčkem a Lubomírem Bauerem. Na ligovou trefu si musel počkat do třetího kole, kdy se podílel na výhře 5:2 na ledě Českých Budějovic.

- Gólově nejvydařenější sezonou byl pro Müllera ročník 1981/82, kdy zaznamenal 22 gólů. Hned šest z toho bylo vítězných. V tom se mu tehdy v Kladně vyrovnal jen Milan Nový.

- Chlubit se může také třemi hattricky - proti Košicím, Litvínovu a v nižší soutěži na Slavii. Ke zmiňovanému zápasu s Litvínovem se váže ještě jedna zajímavost. Kladno tehdy vyhrálo 10:2. Zdeněk Müller a Miroslav Křiváček byli na ledě hned u sedmi vstřelených gólů v rovnovážném stavu hráčů na ledě a nebyli u žádného inkasovaného. V zatím zmapované historii kladenského hokeje (od sezony 1965/66) neznáme hráče, kteří by tak v dnešní obdobě statistiky plus minus byl v jednom zápase lepší.

Ligovou hráčskou derniéru zažil 25. října 1985. Tehdy jeho parťáky v lajně byli Alexander Vrňák a Jiří Kopecký, se kterým se později potkal na střídačce i jako trenér.