Při utkání baráže o první hokejovou ligu se při zranění berounského gólmana a absence náhradního brankáře musel do branky postavit někdo z hostujících hráčů. Druhou třetinu dochytal Lukáš Čelichovský, kterého na závěrečnou dvacetiminutovku vystřídal dvaadvacetiletý odchovanec Kladna – obránce Lukáš Kužel. „Pokud někdo hledá komplexního hokejistu, tak jsem to přesně já," smál se dvaadvacetiletý odchovanec Kladna, jenž odchytal i celý poslední duel Berouna v baráži proti Sokolovu (3:5).

Jak vůbec došlo k zranění berounského gólmana?

Jeden z útočících hráčů najížděl na Mastíka, došlo k faulu, přičemž navíc do brankáře vlítli a něco se tam stalo. Tomáš spadl na koleno a bylo to špatné.

Medvědi už jezdili několik zápasů v baráži bez náhradního gólmana, protože Juraj Šimboch už byl přestěhován v Třinci.

Ano, to je pravda, byl to trochu risk.

Když se zranil Mastík, bylo třeba řešit, kdo za něho půjde. V médiích se objevilo několik různých jmen. Jak to bylo doopravdy?

Čekalo se, co se bude dít, také hrozilo ukončení zápasu. Podle nějakých regulí, do kterých ale přesně nevidím, bylo řečeno, že se do brankářského musí převléci hráč z pole, aby se zápas dohrál. Mně se tam ze začátku moc nechtělo, takže trenéři ukázali na juniora Lukáše Čelichovského.

Ten dochytal druhou třetinu a pak jste šel do branky vy.

Je to tak, ale když jsem viděl, jak letí puk z půlky a on se spíše kryl, tak to bylo špatné. Když jsme pak šli do kabiny, řekl jsem, že se do brankářského obléknu a dochytám to.

Věřil jste si, už jste někdy stál v brance?

Vždycky na těch silvestrovských sranda mačích. Letos jsem byl v brance také, když jsme hráli s fanoušky.

Pohyb brankáře je specifický, jak jste to měl s bruslemi?

Tomášovy brusle jsem nemohl využít, protože mám velkou nohu. Musel jsem si tedy nechat svoje hokejové.

Je pravdou, že vás Jestřábi ve třetí třetině trochu šetřili?

To je pravda, bylo to už spíše na dohrání. Dohodli jsme se, že se už nebudeme dohrávat do těla a odehrajeme to v poklidu, aby nebyly nějaké problémy nebo nepřišlo zbytečné zranění. Ve středu už to bylo ostřejší, šlo mě přes čtyřicet střel. Dvě rány mě bolely, jedna do žeber a druhá do lapačky. Za těchšedesát minut jsem byl ale vymačkaný jako citron. Pořád nahoru dolů. 

Záviděl jste Prostějovu atmosféru, kde přes čtyři tisíce diváků slavilo úspěch Jestřábů?

Určitě, bylo to fantastické. Myslím si, že Prostějov si první ligu jednoznačně zaslouží, ať už podmínkami, které jim připravili, nebo i výbornými fanoušky.

Soutěž končí, budete mít v Berouně nějakou rozlučku?

Chtěli jsme s kluky něco domluvit, ale někteří už jdou do práce, jiní zase do školy. Sezona se prodloužila o další měsíc, což všechny mrzelo, že jsme první ligu neudrželi již v play-outu. Věděli jsme, co bude následovat, že nás bude pro baráž málo.

Jak vidíte svojí budoucnost?

To opravdu nedokážu říci, nevím. Rád bych to věděl, ale hokejistů je hrozně moc a prosadit se není legrace. Potřebuji dodělat školu a pak se odrazit k nějakým lepším zítřkům.