Loni v září, když začala koronavirová krize a paradoxně tak měl více volného času, zkusil Lukšů zavolat Milanu Novému. Od té doby se pravidelně scházeli na kladenském stadionu a publikaci stihli vydat přesně k jeho sedmdesátým narozeninám. Slavnostní křest pak proběhl v kladenském divadle za účasti Jaromíra Jágra, primátora Milana Volfa a celebrit kladenské hokejové historie. „Díky tomu, že jsme se scházeli na zimáku v Kladně, nechybí v knize ani genius loci (duch místa). Jsou tu fotky Milana, Jardy Jágra, dalších legend, na člověka to dýchne,“ říkal po skončení programu Lukšů.

Jaké bylo vlastně povídání s legendou? Zdaleka to nebylo jen o gólech a slavných zápasech. „Je tam ještě druhá rovina, Milan vypráví o své práci. V 70. letech byli hráči víceméně přírodními talenty, ať to byli Hlinka, Martinec nebo Nový. Ten ale už v té době dělal v tréninku něco navíc a skutečně systematicky přemýšlel, jak se v tréninku zlepšit. Měl vlastně i atletického trenéra, což je dnes běžné, ale tehdy něco nemyslitelného. V tomhle předběhl dějiny o desítky let,“ nastínil Lukšů, co ho na příběhu Milana Nového zajímalo.

Podle něj Nový přemýšlel i o hokeji jako takovém, zejména způsoby zakončení piloval a plánoval dopředu. Know-how si však nechával pro sebe, nechlubil se s ním. „Říkal, že pije dobré červené víno a to mu svědčí. Ale v knize se už se čtenáři o svoje recepty na úspěch podělil, za což jsem rád.“

Co prozradil ještě Lukšů, jehož znáte nejen z hokejového pořadu Buly, ale hlavně z atletických přenosů, o Milanu Novém? V knize prý třeba říká, že mu nikdy nezáleželo na tom, jak na ledě vypadá, jestli je hezký, elegantní. „To účinkuje na ženy, ale ne na brankáře. A on vymýšlel způsoby, jak toho brankáře překonat. Měl skutečně svoje místa, třeba dole na straně vyrážečky. Takhle dal i svůj nejslavnější gól Kanadě na Kanadském poháru 1976. Přiznává však, že tehdy se gólmani káceli na stranu, ale dnes by to musel udělat jinak, protože brankář by jeho tehdejší střelu lehce vyslajdoval,“ popisuje Lukšů.

Historek padlo na podiu divadla spousta, jiné jsou knize. Třeba jak kladenský doktor Krauskopf zkoušel během zápasu na hráčích akupunkturu, což tedy vůbec nevyšlo. Nebo jak trenér Jaroslav Volf udělal z Nového světového rekordmana v běhu na 1500 metrů. „Aby reprezentanty nezlobil a zároveň splnil tabulky pro svaz, tak jim běžeckou trať zkrátil o tři sta metrů. Jenže netušil, že Balík poběží jako čert a překoná v té době platný světový rekord snad o deset vteřin. Pak se to muselo upravit“ zavzpomínal Milan Volf na jednu příhodu svého táty-trenéra Milana Nového.

V knize je také pasáž, kdy přišel do Kladenského týmu Jaromír Jágr, Novému bylo sedmatřicet, Jágrovi o 21 méně. „Dobráci“ v kladenské kabině mu ukázali, že si může sednout na místo Nového, a ten když dorazil, jen nevěřícně koukal, co za bažanta se mu usadilo na fleku. „Okamžitě mi řekl, abych vypadl jinam,“ smál se Jágr.

Obě legendy si nakonec zahrály společně v jedné formaci, symbolicky si předaly žezlo vládce kladenského hokeje. David Lukšů k tomu vypátral v archivu ČT i krásný dokument, kde mluví oba borci i tehdejší trenér Eduard Novák. V divadle se medailon promítal a měl velký úspěch, třeba Jágr přiznal, že ho nikdy neviděl.

Nová kniha má název Hokejová legenda Milan Nový. Nepřemýšleli autoři i o jiných, třeba využít jeho přezdívku Balík? „Je tam kapitola Balík gólů, já sám jsem navrhoval i jiné názvy, protože slovo legenda je v titulu mnoha knížek. Ale Milan se mi zeptal, zda si nemyslím, že je legenda a na to jsem neměl odpověď,“ usmál se David Lukšů, který teď momentálně další knihu neplánuje. „Je to věc, kterou beru jako svůj koníček, neživí mě. Zabere to hodně času, musíte dojíždět, píšete většinou v noci, protože mám rodinu. Takže teď určitě hned nic psát nebudu a ono to třeba zase nějak přijde. Myslím si totiž, my Češi se k legendám necháváme tak jako třeba v zámoří. Přitom podle mne když fanoušek přijde třeba na hokej a vidí, že klub má třeba stoletou historii a hráli za něj skvělí borci, tak ho dílčí neúspěch nemůže otrávit. Klub je potom hodnotou sám o sobě a jeho příběh psali lidé, kteří přišli v předešlých generacích. To vztah utužuje,“ říká Lukšů, jehož tolik nezajímají zápasy, které se hrály dnes nebo včera, ale ty, které se hrály před třiceti, čtyřiceti lety a nezapomnělo se na ně. „Prošly zkouškou pamětí lidí, kteří za normální zápasy zapomenou rychle. Co zůstane v mysli lidí, má hodnotu, která mě zajímá,“ dodal David Lukšů.

Muž, díky němuž má další kladenská legenda po Františku Pospíšilovi a Jaromíru Jágrovi svou knihu.