A byla jí až do loňska, kdy skončilo období dlouhého zvažování a dozrálo rozhodnutí uvést ženskou fyzickou formu do souladu s mužským psychickým obsahem a změnit pohlaví. Přezdívka „Panči" ale zůstává stejná.

Předtím se toho ale ještě hodně událo. Po Litvínově následovaly hráčské štace ve Švýcarsku - v Luganu a poté v Zugu/Seewen. V Luganu nahlédl do trenérské kuchyně Kladeňáka Marka Landy. Ten byl možná jednou z inspirací k zahájení vlastní trenérské kariéry - v té době totiž Mikael přijal nabídku trénovat v italském Meranu. „Důvody ale byly hlavně finanční" – upřesňuje - „z kapesného hráčky se žít nedalo". Jako asistent Bedřicha Rybáka působil u několika mládežnických týmů.


Hráčská kariéra pokračovala v Salzburgu, Klagenfurtu i v pražské Slavii. Od roku 2003 byl hrajícím trenérem DEC Eagles Salzburg a zároveň začal trénovat mládež v EC Red Bull. Tři sezóny asistoval trenérovi rakouské reprezentace juniorek. Navíc byl manažerem českého ženského národního týmu.
No, a aby toho nebylo málo, ještě tu je inline hokej. „To je moje velká srdeční záležitost, nádherná disciplína… vždy se dává dohromady báječná parta lidi, kteří investují peníze a čas do reprezentace své země ve sportu, o kterém se zas tak moc neví."

Hokej na kolečkách mu přinesl tři zlaté medaile ze světových šampionátů – dvě hráčské a před dvěma lety i tu trenérskou.


Z inlinového nároďáku i z hokejové ligy zná kladenskou hráčku a lékárnici Barboru Knotkovou. Ta je součástí realizačního týmu letní hokejové školy. Stejně jako její bratr Tomáš a další Kladeňák Jan Piskáček, oba extraligoví hráči. „To jsou naši velcí příznivci a patroni, kteří každoročně dávají mladým klukům a holkám inspiraci a motivaci. Celá hokejová škola vlastně stojí na partě dobrovolníků, kteří milují hokej a práci s dětmi."


Nabízí se otázka, jak vlastně myšlenka takové školy vznikla a proč právě ve Slaném? „Byl jsem šestnáct let součástí Jágrovy hokejové školy. Každé léto mne tam Marian Jelínek a spousta jiných trenérů velmi obohacovali. A když to skončilo, rozhodl jsem se pokračovat a předávat dalším dětem to, co jsem sám načerpal - lásku k hokeji spojenou s poznáním odlišné mentality přátel z různých zemí. Navíc ve Slaném to mám rád, přirostlo mi k srdci - jak přes Jágrovu školu, tak reprezentační srazy."


Novinkou letošního ročníku je tzv. hobby program, určený převážně pro rodiče dětí, kteří nehodlají jen sedět na tribuně a povzbuzovat potomky, ale chtějí vše sami zažít na vlastní kůži. „Lépe si tak uvědomí, že není vše tak jednoduché, jak se jeví z diváckého pohledu."


Zájem o školu je konstantní, opírá se o dobré ohlasy účastníků. „Úročí se má dosavadní trenérská práce i kontakty v různých zemích – a nejen v Evropě. Samozřejmě neustále hledáme sponzory. Příjemně mne překvapuje, že se najdou i takoví, kteří podporu sportování dětí nepodmiňují okamžitým zviditelněním," oceňuje závěrem Panči mecenáše své hokejové školy.

Petr Šikola