Narodil se 18. ledna 1929 v Mladé Boleslavi, kde také hokej aktivně hrál. Jenže v roce 1952 se po absolvování Tyršovy školy tělesné východy přesunul právě do Kladna do učiliště Poldovky, kde vedl tělocvik a dobrovolnou tělesnou výchovu.

Po dohodě s tehdejším ředitelem učiliště Václavem Jedličkou spoluzaložil dorostenecký oddíl – hokejový, fotbalový a cyklistický. Několik sezon poté sám trénoval hokejové týmy A i B.

Při zakládání PZ (Pracovních záloh) Kladno měl před sedmdesáti roky z čeho vybírat,. Vystřídalo se u něj spousta slavných borců. Z těch dříve narozených Jindřich Lidický st. a František Šebek, pozdější mistr republiky z roku 1959. Nebo Pavel Kouba, pozdější slavný fotbalový brankář nároďáku, Sparty a Dukly a otec stříbrného medailisty z Eura 1996 Petra.

V roce 1956 byl Svoboda u vůbec prvního mistrovského titulu pro kladenský hokej vůbec. Získali ho dorostenci PZ Kladno v sestavě s Müllerem, Fr.,Kalinou, Rezkem, Formánkem, Štanclem, Šebkem a dalšími.

Následně získal Vladimír Svoboda se svými kluky ještě dvakrát titul mistra ČSSR s dorostem PZ Kladno, a to v letech 1970 a 1971, kdy dozrávala zlatá generace. Však u dorosteneckých titulů byli pozdější reprezentanti a mnohonásobní šampioni ČSSR Kaberle st., Neliba, Krása, Müller, Křiváček, Vysušil, Tauš nebo Skrbek.

U Svobody později začali hrát hokej i další skvělí borci. Zdaleka nejde vzpomenout na všechny, ale namátkou určitě vybereme jména jako Jaromír Jágr, František Pospíšil, František Kaberle st., Jan Neliba, Vladimír Kameš, František Šebek, Pavel Patera, Jan Kruliš, Ota Vejvoda, Tomáš Mikolášek, Petr Ton, Jiří Burger, Zdeněk Nedvěd.

Prosadil se také v zahraničí. Sedm let trénoval v polské Toruni (1972, 73, 1979 – 82) a tři roky ve Švýcarsku v Chiasu (1992-94).

Jedním z vrcholů jeho trenérské kariéry bylo působení u reprezentace. Jako šéftrenér juniorů ČSSR do 19 let působil hned dvakrát (3 roky s as. L. Brábníkem a 2 roky s as. P. Wohlem).

A na koho ze slavných odchovanců vzpomínal nejraději? „Těch bylo moc,“ usmíval se při svých devadesátinách, kdy mu na ploše před zápasem s Porubou blahopřálo vedení klubu. Dodal, že rád vzpomíná na všechny, a kdyby měl někoho jmenovat, tak Zdeňka Müllera, Pavla Pateru, Otu Vejvoda, Tomáše Mikoláška. „Rok jsem měl i Jardu Jágra, ten byl ale tak dobrý, že pořád přeskakoval věkové kategorie. Rád jsem měl také Láďu Kameše nebo Ivo Kindla. To byl obrovský talent, ale i parchant (smích). Nebo Biskup z Přítočna, tam měli hospodu. Oba byli podobní, brali to lehce. Ivo měl jet na zápas a vzkázal, že nejde, radši si vyrazil s holkou,“ usmál se tehdy Vladimír Svoboda.

Smích k němu patřil celý život a snad bude v dobré náladě i tam nahoře v hokejovém nebi. Třeba mu k tomu pomůže svými výkony i jeho Kladýnko…