Radek Gardoň začínal s hokejem v Berouně, a přestože nikdy nikdy nevynikal výškou, tak šikovného hráče nemohlo nedaleké Kladno opomenout.

Hrál s výbornou generací hráčů, namátkou Josefem Zajícem, Jaroslavem Kamešem, Jiřím Veberem nebo pozdějším reprezentačním koučem Josefem Jandačem a agentem Robertem Spálenkou. Pravidelně bojovali o nejvyšší příčky v tehdejší československé nejvyšší soutěže dorostu.

Gardoň byl jednou ze základních součástek týmu, a tak nebylo divu, že se v roce 1986 probojoval napevno do A týmu a pomáhal mu k návratu do nejvyšší soutěže. Povedlo se a tak začal hrát po roce i československou I. ligu. Tým kouče Edy Nováka se tenkrát opíral o veterána Milana Nového, Jiřího Dudáčka či Vladimíra Kameše a senzačně vyřadil v play off vítěze základní části České Budějovice. Vypadl až s mistrovskými Košicemi.

Radek Gardoň tehdy hrával nejvíc s Josefem Zajícem a Petrem Slabým a společně utvořili skvělou formaci. Její nejmenší a nejtvořivější borec se logicky dostal do mládežnických reprezentací. S osmnáctkou vybojoval na Evropě stříbro, s dvacítkou na MS na Aljašce bronz. Čechoslováci tam jediní porazili Rusy s Burem a Fjodorovem!

Tehdy se muselo na vojnu, a protože v československém hokeji panovala jiná konkurence než dnes, ani v jednom armádním týmu z nejvyšší soutěže na Radka místo nezbylo. Hrál tak za béčko Jihlavy v Písku a pak za Tábor.

I tak se po návratu vypracoval v kladenskou hvězdu. Jeho vrchol přišel v sezoně 1993-94, kdy mělo Kladno parádní ročník, vyhrálo základní část, ale pak neskutečně vypadlo s Olomoucí v pátém zápase semifinále. U jinak smutné vzpomínky musíme připomenout, že Gardoň hrál úchvatně, s 12ti asistencemi vyhrál kanadské bodování play off a svými přihrávkami vyšvihl do hokejových výšin rychlíka Martina Procházku.

Poté ale odešel do německého Bad Tölzu, a díky tomu vlastně vznikla legendární trojka Vejvoda – Patera – Procházka, který nahradil Tomáše Mikoláška.

Ale zpět ke Gadroňovi, který v německé druhé lize předváděl mistrný hokej a sbíral v průměru dva body za zápas.

Přesto tam nezůstal, zlákala ho totiž originálnější destinace – Japonsko. Dvě sezony ve Furukawě Denko pod vedením Oty Vejvody staršího byly dalším povedeným kouskem kladenského šikuly. A to ještě nikdo netušil, že Gagy, jak se mu od nepaměti přezdívá, se vrátí domů a odehraje v kladenském dresu ještě devět sezon.

V drtivé většině úspěšných, i když ani on nezabránil pádu z extraligy v roce 2002. Už o rok později byl u postupu přes Havířov a tehdy byl zase důležitým článkem nejen herním. Kladno totiž potřebovalo do play off a baráže posily a tak vyměnilo Gardoně za dvojici Vampola – Frolo. Podle tehdejších řádů se Gardoň mohl vrátit, a tak nakonec hráli všichni tři za Kladýnko.

S vrcholovou kariérou se Radek Gardoň rozloučil v roce 2008, ještě předtím si jednou zahrál play off za Zlín a hodně úspěšně, Ševci si ho moc a moc chválili. Po konci v Kladně ještě citelně pomohl Řisutům, ale už se chystal na novou roli – trenéra mládeže.

Nutno napsat, že špičkového trenéra, pod jeho vedením totiž vyrůstala nyní už v dorostu hodně očekávaná kladenská kategorie, která patří k nejlepším v republice. Radek Gardoň u ní už nefiguruje přímo, stal se šéftrenérem mládeže pro celý Středočeský kraj.

Třeba jednou povede svoje Kladno i v nejvyšší soutěži dospělých, v padesáti je na vrcholu sil.