Takže Marku, jdeme probírat nájezdy. Seshora, zespoda, odevšad. Kolik jich bylo za poslední týdny?

Vzpomínám na ně na všechny. Pardubice, dvakrát Litvínov, Liberec, Slavie i Sparta. Hrůza.

Který nejvíc mrzí, ty dva v Litvínově, kde jste nakonec smolně přišli o dva body?

Abych pravdu řekl, tak všechny, protože každý vstřelený gól pomůže mužstvu i hráči samotnému.

Ve Zlíně jste to zlomil, jak se to povedlo?

Už když ten nájezd pískli, tak jsem si řekl, že nebudu vůbec nic vymýšlet a udělám velmi jednoduchou věc – naznačit a vystřelit. Nechtěl jsem jít do žádného blafáku, protože popravdě jsem si vůbec nevěřil. Od reprezentační pauzy mi tam nájezdy ne a ne padnout, i když pro hráče je důležité, že si šance vytvoří, že se do nich dostane. Jenže na druhou stranu když tam žádný nepadne, psychika upadá. Proto jsem byl ve Zlíně rozklepaný, ale jsem rád, že to tam konečně padlo.

Říkáte psychika, ta hraje asi podstatnou roli, když jedete sám na brankáře?

No jistě, ta hraje roli celkově. Až pak je třeba trénovanost. Pokud není hlava hráče v pořádku, nevyjde mu absolutně nic.

Hrajete hokej iks let. Na nájezdy jsou někteří lepší, jiní horší. Kam se řadíte vy?

Je to tak, že máte období, kdy se vám daří a pak zase to druhé, gól nedáte z ničeho. Snad jsem si teď vybral tu horší sérii a přijde lepší. Ale nájezdy jsem ve své kariéře docela proměňoval.

Máte nějakou oblíbenou fintu? Byla to ta ze Zlína?

(smích). Ano, byla to ona! Jednoduše, tak to mám rád.

A nějaký druhý nejoblíbenější způsob zakončení?

Víceméně už asi nic jiného. Ten způsob ze Zlína mám nejvíc zažitý a nacvičený. Už jsem z něj dal hodně gólů, proto si na něj věřím.

Teď mi povězte, proč když už jede někdy Kladeňák sám na kasu, je to vždycky Hovorka?

(smích) Tak to opravdu nevím. Možná to je díky bruslení, ale hlavně mi to tam chalani dobře hází. Ať už to byli Milan Toman či Jarda Kalla. Jindy se to zase odrazí od mantinelu.

Když vám to chalani tak výborně hází, jestlipak se potom někdy kapku nemračí?

No, už jsem se jim i omlouval, ať mi nepřihrávají, že mi je to trapné. Ale jsou v pohodě, že prý tak to v hokeji někdy chodí. Nedá se nic dělat.

Je při nájezdu čas na přemýšlení kdo proti vám stojí za brankáře? Zda někdo opravdu dobrý nebo chlapík s přezdívkou červené světlo (fanoušci Montrealu tak říkali děravému gólmanu Racicotovi v 90. letech – poz. red.)?

Popravdě řečeno, při rozbruslení ve Zlíně jsem si přál, aby chytal Sedláček. Už jsme mu letos pár gólů mezi nohy dali. Proto jsem věděl, že pokud půjdu sám, dám mu to tam. A povedlo se.

Tak fajn, ale ještě mi na rozlučku povězte, kam to pustíte dneska karlovarskému Mensatorovi?

(opět smích) Tak to vám rozhodně neřeknu. Přece mu nebudu radit!