Kladenský deník v minulém týdnu završil rok trvající seriál, v němž jsme den po dni mapovali historii kladenského hokeje včetně všech zajímavých jubileí, debutů, derniér i slavných zápasů. Největší měrou se o vznik seriálu zasloužili právě zmínění Gimax s Astixem. První schraňuje zápisy o utkáních už téměř dvacet roků, druhý si pak dal mravenčí práci s rozdělením do jednotlivých dnů – co se kdy událo. „S Deníkem už spolupracuji několik let a v době koronaviru se najednou nehrálo vůbec nic. Hlavně proto seriál vznikl, ale že bude trvat celý rok, jsem netušil. A měl jsem radost, když se ke mně dostalo, že některé starší hráče seriál potěšil,“ usmívá se Jan Šejhl.
Oba přitom nejsou z Kladna. Hubáček pochází z Pardubic, v sedmi letech se s ním máma přestěhovala do Prahy a do Kladna, či přesněji do Unhoště, se přiženil (2003). Šejhl sice u Kladna bydlel, ale po maturitě se vrátil do Prahy, odkud část jeho rodiny pochází.
„Já měl odjakživa rád hokej a také motorismus. Na hokej jsem chodil a viděl i debut slavného Dominika Haška mezi chlapy. Když už jsem pak bydlel v Unhošti, chtěla vyženěná dcera na fotbal na Spartu, ale vůbec nás to nebavilo. Navrhl jsem jí hokej v Kladně a to bylo ono,“ vzpomíná Petr Hubáček, který byl na zimáku v Kladně poprvé už v roce 1990. „Jak jinak než na zápase s Pardubicemi a pamatuji si, že tehdy pěkně teklo střechou,“ směje se.
To Honza byl na kladenském hokeji, ještě než začal chodit do školy. „Jenže na hokej mě nikdo nevodil a cestu jsem si na něj musel najít sám, ve výlukové sezoně 2004/05. Nejvíc mě lákal Jaromír Jágr,“ přiznává Astix. Dnes už s Jágrem natáčí rozhovory stejně jako s dalšími hráči a trenéry. Dokonce i z venkovních stadionů, protože už několik let chodí a jezdí na téměř všechny zápasy Kladna včetně přípravných. „Je to občas dlouhé, ale mám rád, když se nejezdí jen za hokejem. Když to jde, radši vyrazím s předstihem a spojím to s výletem. Přes léto třeba s koupáním, kolem Vánoc s trhy a podobně,“ vysvětluje.
Jak se k sobě oba archiváři dostali? Dá se říci, že se tak dlouho hledali, až se našli. Jak to bylo přesně nevědí, ale stáli kousek od sebe v kotli fanoušků a nakonec z toho bylo setkání i spolupráce s tehdejším archivářem Janem Soldánem. Dřív byl u pramene přece jen starší Petr Hubáček, který se přes tehdejšího mluvčího Rytířů Víta Herala dostal nejen k legendě kladenského archivu Josefu Jágrovi, ale i na hokejový svaz. Díky tomu získal zápisy a Kladno má tak skvěle zmapovánu svou historii.
Po loňském smutném skonu Jana Soldána nebyla jiná volba, kladenský sportovní archiv přebrali oba mladí muži. Už nejen hokejový, ale i fotbalový. S archivem Josefa Jágra, velmi pečlivě tříděným, to už pár let není tak jednoduché. Je odstěhován do depozitu v Rakovníku, nyní si ho musí archiváři půjčovat. „Snažíme se dělat vše elektronicky, protože pan Soldán musel ručně a to je strašně zdlouhavé. Musíme také přetřídit věci, co ještě nejsou v archivu a dodělat fotbal, kde záhadně schází posledních pět roků. Hlavně pokračovat v práci předchůdců,“ dodávají shodně Gimax s Astixem.
Potřebují se také trochu obrnit, protože jak pravila slavná indická politička Indíra Gándhíová: „Historie je nejlepší učitelkou s obzvlášť nepozornými žáky.“
Proč Gimax a Astix? Závodník a kanec!
Proč se jim vlastně říká Gimax a Astix? Lehká podobnost přezdívek je čistě náhodná. „Já mám přezdívku podle italského závodníka Carla Franchiho - Gimaxe. Mimochodem letos zemřel na covid,“ trochu smutně říká Petr Hubáček.
U Astixe přezdívka žádný takový základ nemá. „Prostě to vzniklo hrou s písmenky, než jsem si řekl, že to je použitelné. "X" je tam asi náhodou. Ale vzhledem k tomu, že už jsem tou dobou Gimaxe znal jako vystupujícího na diskuzi fanklubu, nemůžu vyloučit, že se to tam třeba podvědomě dostalo. Ale vědomě to nebylo,“ říká Jan Šejhl a pro pobavení dodává, že když už jméno Astix začal používat, tak si „vygůglil“ a vyběhlo mu, že jakési zemědělské družstvo má chovného kance Astixe…
Takže pozor na něj.
