Eda byl útočník! Nejen na ledě. Útočně bojoval za výhru, a když to nešlo, i velmi svérázně.

Měl jsem štěstí, že jsem s touhle partou mistrů stárnul. Byl jsem u všech titulů, a to nejen na ledě. Byl jsem u oslav, ale také v době, kdy to Kladno s někým doma krutě projelo a vůbec mělo v té době zlou chvilku. V tréninkovém středisku v restauraci U hvězdy se zdravé jádro týmu – Gerd, Křivka, Džemel, Hugo, Fugas, Kamán rozhodlo, že to tak dál už nejde. Pravidelná svačinka se trochu protáhla, životospráva dostala na frak.

A pak se hrálo v úterý v Jihlavě, v té tehdy tak velké Jihlavě. Kladno tam vysoko vyhrálo. Kamánovy kapky to dokázaly.

Pak jsme se kapánek pohádali, ne kvůli sobě, ale kvůli rozdílnému pohledu na třetí osobu, abychom se opět stali kamarády.

A teď najednou tohle. Eda, ten báječný kluk, usnul, aby se už neprobudil. To udělal ten Eda, který neuměl prohrávat. Vím, že se svou nemocí bojoval a vím, že musela být sakra silná, když ho porazila. Je hrozné, že to byla jeho první životní prohra v zajetí vítězství. Vyhrál rodinu, vyhrál ve sportu, vyhrál u lidí! Škoda, že to právě jednou nevyšlo, že už není žádná čtvrtá čtvrtina.

Vlastně je – to je ta, kterou budeme s Eduardem Novákem ještě dlouho ve vzpomínkách hrát. Díky KAMÁNE!!!

Ota ČERNÝ