Výběr severních Čech pod vedením kouče Tibora Ondruše začal proti malým Kanaďanům úchvatně, ze čtyř přípravných zápasů tři vyhrál a jeden remizoval. Jenže v nekompromisní systém turnaje, kdy po jedné porážce musíš v dalším kole hrát s vítězem prvního kola, je nakonec do čtvrtfinále nepustil.

Zážitků kromě hokeje si ale kluci přivezli z Quebeku hodně. Ať už to bylo bydlení v rodinách, kde měli podobně staré kluky a také hokejisty. Navíc v domě, kde rodiče svým dětem vybudovali obří místnost s mantinely a plastovou podlahou. Na ledě poznali jinou mentalitu kanadských hráčů, která je jednoznačně vítězná, ale když tým prohraje, přijede za vámi a uzná váš výkon.

Ale když už museli borčíci absolvovat strastiplnou osmnáctihodinovou cestu letadlem, tak si v Kanadě užili kromě hokeje i další zimní radovánky. Zejména obří snowtubbing na velikém toboganu, výlety k vodopádům a spoustu zábavy s kluky, kteří bez rodičů vytvořili za jedenáct dnů parádní partu.

Rodiče měli dohled tentokrát pouze přes monitory, ale byli rádi, že mohou zápasy sledovat aspoň touhle formou. A slánští kluci prý rozhodně nezklamali! Když stáli na modré čáře a hrála jim česká státní hymna, k tomu se někteří po vzoru dospělých chytili za srdíčko, ukápla možná některému z rodičů i slza.

A co mrzelo jediné? Snad jen to, že nemohli vyrazit se svými kamarády z týmu na slavnostní vyhlášení nejlepších sportovců Slaného, protože tam v kategorii mládeže vyhráli. Gratulujeme!