Zkuste se v představě vrátit k momentu, kdy Mario Lemieux vyléčil rakovinu a rozhodl se zase naskočit na led. A že by do nejtalentovanějšího hráče všech dob v ten moment najel někdo tak, jako Sikora do Jágra. Viník i jeho tým by měli velký problém nejen v daném zápase, ale i dlouho potom. Troufám si říci, by začal doslova hon na čarodějnice.

Protože k princeznám se přece nečuchá, jak praví dvojice medvědů od Kolína.

Jenže nejsme v NHL, své hvězdy nectíme jako Kanaďané. Kapitán Jakub Strnad sice po zápase hlásil, že „Jágra si mlátit nenecháme“, ale neznělo to úplně věrohodně. Pár potyček a seknutí soupeřova hráče po chráničích po uplynutí šedesáté minuty, to byl spíš výkřik do tmy. Sorry!

Rytíři holt nemají tým sestavený na pěstní válku. Stavitelé vsadili na moderní styl, tedy rychlé, šikovné hráče. Pro bitkaře typu Joshe Grattona nebylo místo, koneckonců tenhle drsný chlapík měl s bruslením problémy. Klub má aspoň Davida Šticha, jenže je zraněný. A Jurij Repe slouží olympijskou misi.

A tak jedinou odplatou Havířovu byla dřina odměněná výhrou v utkání, v němž byl lepší soupeř. Koneckonců je zrovna olympiáda a uvažovat bychom měli hlavně ve sportovním duchu.

Jenže pak hrozí, že pokud se Jágr dá ještě zdravotně dohromady, trefí ho v play off s gustem někdo jiný.