Tu mu dodalo i vítězství v bagu. Vybral si spoluhráče, nominoval třeba Jaromíra Jágra a podal si mužstvo kapitána a svého velkého kamaráda Jakuba Voráčka.
Kouč Vladimír Růžička v televizi říkal, že máte velkou šanci být brzy dopsaný. Kdy myslíte, že to bude?
To fakt říkal? Ale televize je bulvár (směje se). Ne, chci hrát, jinak bych tady nebyl. Jestli šanci dostanu, musím tam vletět a ukázat, že týmu jsem nějak platný. Dokud jsem mimo soupisku, musím dělat naplno věci okolo. Určitě se nikdo nechce dívat na nějaký otrávený obličej. A já jsem typ, co není úplně tichý.
V kabině jste tedy ten hlavní?
Jo, tam jsem v první pětce (směje se). Dělám si srandu. Upřímně vám řeknu jedno, partu, jakou tu máme, jsem už dlouho nikde nezažil. Možná je to dané tím, že jsem celý rok v cizině. Ale od nejvyššího po nejmladšího v týmu všechno klape. Respektujeme se, k tomu však vidíte, jak jsme všichni na stejné vlně a fóry létají jeden za druhým. Táhneme za jeden provaz. To pro zápasy může být dost důležité. Mít vedle sebe parťáka, o kterého se můžete opřít? Neskutečná výhoda.
Prý vás je hlavně při bagu hodně slyšet. Už jste začal konečně vítězit?
Dělali si ze mě srandu, že jsem snad měsíc nevyhrál. Pak jsem si ale poskládal svůj dream team. Samozřejmě jsem tam já, šanci dostal Džegr (Jaromír Jágr), je tam i Klépa (Klepiš), Kovi (Jan Kovář) a Dominik Simon, potřebovali jsme nějakou hračičku. Proti nám stojí Jirka Novotný, Martin Erat, Roman Červenka a Kuba Voráček, ten je šílenej. Jsou bez šance, prohráli 0:4. Jsem v kabině roztáhnutej jak Fénix (směje se).
Jak jste vlastně Jakubu Voráčkovi předal kapitánské céčko?
Nepředal, on si ho vzal (usměje se). Vtipné je, že jsem mu to říkal už asi pět dní předem, že doufám, že z něj bude kapitán. Dělal si z toho srandu, ale dopadlo to. Podle mě je to jeden z top tří nejlepších hráčů na světě. On je navíc výborný i v kabině. Jestli někdo z nás vyčnívá, tak rozhodně on. Ale jak jsem řekl, tahle parta nejde hrát zápas s tím, aby se lidi šli podívat na Voráčka, nebo Nakládala. Chceme, aby se fanoušci přišli podívat na tým, co pro ně vyhraje.
Odkud budete sledovat večerní zápas se Švédskem?
Ještě nevím, jestli budeme na zápas koukat s ostatními kluky, co nehrají, z kabiny, nebo půjdeme na tribunu. Je mi jedno, kde to uvidím, klidně za sloupem. Hlavně, ať vyhrajeme.
Budete bitvu prožívat stejně emotivně, jako kdybyste byl na ledě?
Asi jo, když sedím na střídačce, tak jsem víc nervózní, než když hraju. Teď to na mě určitě dolehne. Všichni chceme udělat úspěch a ostřejší úvod jsme si ani přát snad nemohli. Snad to dopadne.
