Kliknutím zvětšítePodobně jako třeba slavný Stanislav Bacílek začínal také Josef Zvolský v Kročehlavech na rybníku, tehdy ještě nepatřily ke Kladnu. Všiml si ho František Korych, ten měl na talenty čich a Josef se stěhoval do Kladna, které se chystalo na ligu. Pořídilo si slavné borce jako Robětína nebo Hainého, mělo i svoje talenty jako Proška či Bechyněho, který také ještě žije na Lánech. „Centra mi hrál Bohouš Prošek, to byl talent a kamarád. Byl to celkově dobrý tým, ale v lize jsme se nakonec neudrželi,“ vzpomíná na dvouletou anabázi, po níž si ještě rok zahrál nižší soutěž.
Jak se v té době hrálo, chodili na hokej diváci? „No jasně, také dvanáct tisíc jich přišlo. Byli na tribunách, také po stromech, všude. A hrálo se, i když lilo nebo padal sníh. Pak nebyla legrace hledat puk,“ vysvětluje s úsměvem.
Později narukoval do Olomouce k hokejovému útvaru. „Jenže když jsme stáli s později slavným trenérem Jardou Pittnerem na letišti, dozvěděli jsme se, že klub zrušili. Naštěstí to nějak zařídil, že jsme hráli pod hlavičkou PDA (posádkový dům armády) Křídla vlasti. Tam jsem se potkal i se svým nejlepším kamarádem Jirkou Kostečkou z Kladna a už jsme hráli spolu,“ vzpomíná Josef Zvolský, který si oblíbil i zmíněného kouče Pittnera, který roky vedl Jihlavu i národní tým. „Skvělý chlap! Kecali jsme vždycky, když přijel do Kladna. Jednou jsme se zastavili o přestávce ligového zápasu, až musel přijít hráč Jiří Kochta s tím, že už se hraje a Jarda by měl jít na střídačku,“ směje se.
To už měl Zvolský po skončení kariéry hokejisty. Po návratu z vojny dal přednost rodině a zaměstnání a hrál jen za B mužstvo Kladna a také za Unhošť, kde byla skvělá parta a vyhrála i jeden nezapomenutelný zápas před nabitým zimákem v Chomutově 7:6. „Mě tam tehdy nalákal nějaký Luboš ´Hlavička´ Černý. Zařídili jsme spolu asi pět branek, fakt nám to šlo. To víte, že domácí koukali a my se pak měli, protože v Unhošti se po zápasech vždycky stoly doslova prohýbaly jídlem. Zůstal jsem tam dva roky.“
Už jen jako fanoušek pak jezdil v roce 1959 na zápasy Kladna na Štvanici, kde získalo první titul. „Tehdy to byl skvělý tým, jezdili jsme na ně vlakem a hokejem se bavili. Hlavně když porazili i Rudou hvězdu Brno, tam tehdy hrávali nejlepší hráči,“ připomíná slavné generace a doplňuje, že na hokej chodil až do konce šedesátých let. Se starou partou měli svoje místa u strojovny.
V té době se pomalu stěhoval. Od hokeje k milovanému volejbalu, v zaměstnání z Poldovky do autoservisu na Zelené, odkud ho mnozí znají jako servisního technika dodnes. „Měl jsem v osmašedesátém politické problémy a z Poldovky mě vyhodili. I manželka jednoho hokejisty se ke mně chovala divně, najednou jsem nebyl Pepa, ale pan Zvolský. Ale nakonec jsem byl rád, na Zelené nebylo tolik schůzí a nemusel sem pořád říkat Čest práci!,“ chechtá se.
To už nějakou dobu hrál volejbal ve Slovanu Kladno. Vytvořila se tam ohromná parta lidí, která si pořídila společně i chaty v osadě Rujana u Dědkova Mlýna. V pátek ve tři už byli všichni po šichtách na místě a hráli až do nedělního večera. V týdnu se v Kladně scházeli i na mistrácích v krajském přeboru, který vyhráli. „Ale kvalifikace o ligu se hrála v sobotu a neděli a to bychom přišli o víkend na chatě, tak jsme postup přenechali týmu za námi,“ překvapuje.
S někdejším spoluhráčem Jiřím Kostečkou byli tak velcí kamarádi, že si jejich rodiny našly byty v centru Kladna na jednom podlaží. Chaty měly vzdálené necelé dva kilometry. A volejbal či lyžování milovali chlapi tolik, že na něj vyráželi i do zahraničí. Byli na finále světového i evropského šampionátu volejbalistů v Římě a Amsterodamu, byli na zimní olympiádě v Sarajevu i na finále fotbalového ME v Bělehradě. „Normálně to nebylo tak jednoduché, ale s CKM (Cestovní kancelář mládeže) to šlo dobře. Jen do toho Sarajeva byly problémy s pasem, Jugoslávie chtěla speciální. Pomohl mi kamarád, který kvůli mně vyrazil až na ministerstvo zahraničí,“ vzpomíná muž, jehož syn Tomáš hrál hokej také výborně a vnuk Radek pořád válí za Žilinu. Dceru Radku zase velebí, že každou chvíli přijede a poslouží mu, pomůže, uvaří.
Když se v novém tisíciletí dostal do Kladna extraligový volejbal, Josef Zvolský po dlouhé době vyrazil a na zápasy a s Jiřím Kostečkou chodili pravidelně. Kladno tehdy dosáhlo i na mistrovské tituly, užil si to. Dnes už sport sleduje jen z tepla domova. „Ale ven pořád chodím. V Pivní pomoci se každé pondělí a středu scházíme se starými kamarády z hokeje. Dáme si malé pivo, popovídáme, to mě drží nad vodou,“ usmál se na závěr Josef Zvolský.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
