Další nepovedený zápas před vlastními fanoušky, kterých navíc přišlo žalostně málo, těsně přes tisíc. Co vy na to?

Bohužel, ty dva góly jsme Vítkovicím vlastně dali. Po zbytek zápasu jsme sice bojovali, nechali jsme tam všechno, ale od začátku druhé čtvrtiny soutěže se trápíme v proměňování šancí. Vždycky to shoří na finální nahrávce nebo prosazení se při střelbě. Vítkovice byly těžkým soupeřem, měly dobrý pohyb, přesto jsme měli dost času, abychom vyrovnali. Bohužel tam nic nepadlo.

U prvního gólu jsme kolem puku byli tři Kladeňáci a nikdo ho neopálil. Vypadalo to na školáckou chybu.

Všichni jsme si dávali přednost, kdo puk odpálí. Takže špatná komunikace, což se občas stává, i když by nemělo. Ale když je to v páté minutě, nerozhoduje to zápas. My se hecovali dál, chtěli to otočit, ale je blbé, že to vyšlo zrovna dneska, kdy jsme potřebovali vyhrát.

Jak je možné, že spálíte tolik šancí? Hosté je měli také, ale vy jste z tolika možností měli vstřelit více než jeden gól.

Je to tak. Párkrát mu (brankáři Dolejšovi) puk skákal po čáře, ale nespadlo to tam. Musí tam prostě být ještě více důrazu, o který se sice snažíme, ale když to nejde, musíme to vzít třeba i s hráčem nebo i s gólmanem.

V kabině asi dobrá nálada nemůže být. Snažíte se vy zkušení spoluhráče hecovat?

To je jasné, děláme to i při vítězných zápasech. Proti Vítkovicím to na lavičce žilo, hecli jsme se slušně, bohužel to nepomohlo. A co se týče zkušeností, jen v těch to není. Ve finále je jedno, jestli to hecuje čtyřicátník nebo osmnáctiletý.

Myslíte už na olympiádu v Soči, kam máte šanci být nominován?

Teď vůbec. Nemůžu myslet na něco, co bude za tři měsíce a co nemusí dopadnout. Teď myslím hlavně na to, jak zvednout nás v Kladně.