Jindřich Karas byl všestranně nadaným sportovcem a v mládežnickém věku se na vrcholové úrovni věnoval též fotbalu. V kladenském hokejovém áčku debutoval již ve druhé polovině 50. let a jen následná vojenská služba ho připravila o první kladenský titul mistra republiky v roce 1959. Za Kladno odehrál v letech 1957 – 1969 celkem 514 utkání, ve kterých nastřílel 257 branek. (jeho bilance v nejvyšší soutěži je 310 utkání a 102 branek).

V letech 1969 – 1972 působil v německém KEV Krefeld, po návratu do vlasti byl nejprve hrajícím trenérem v Kralupech nad Vltavou a později ještě hrál hokej v Unhošti. Po skončení aktivní hráčské činnosti se věnoval trenérské i funkcionářské práci, dlouhá léta trénoval mládežnická družstva HC i PZ Kladno a v roce 1980 stál u založení RH Vinařice, kde byl téměř deset let i předsedou oddílu.

Při příležitosti 60. výročí československého ledního hokeje byl tomuto gentlemanovi udělen 18. listopadu 1968 titul mistra sportu. Krátce před jeho stávajícími sedmdesátinami jsme Jindřicha Karase osobně navštívili, poblahopřáli mu k významnému životnímu jubileu a požádali o krátký vzpomínkový rozhovor.

Byl jste členem jednoho z nejlepších útoků kladenské hokejové historie, legendární lajny Vimmer – Karas – Lidický. Kdy jste v tomto složení začali hrát?

Tento útok sestavil vlastně až na vojně v Dukle Jihlava trenér Anton. Na vojnu vzpomínám velice rád, třebaže celou naši lajnu v roce 1959 v podstatě připravila o titul mistra republiky, který tehdy Kladno poprvé vybojovalo. Někdejší vojenské oddíly nejen v hokeji, ale ve sportu vůbec, osobně dnes hodně postrádám. Vždyť to byly jakési sportovní akademie mladých talentovaných sportovců. Kolik jen osobností našeho sportu v nich strávilo stěžejní léta svého sportovního života.

Jak jste měli rozdělené úkoly?

Roli zakončovatele jednoznačně plnil Pepík Vimmer, který byl také v sezoně 1961–62 se 37 brankami nejlepším ligovým střelcem. Jindra Lidický tvrdil muziku naší společné hry a já se zase snažil hru tvořit a posílat přihrávkami spoluhráče do šancí.

V 60. letech jste jako útočná lajna v naší lize patřili k absolutní špičce, proč jste se neobjevili také v československé reprezentaci?

Je pravda, že už v roce 1960 se vážně uvažovalo o nominaci celého našeho útoku na olympiádu ve Squaw Valley, ale nakonec jsme nikam nejeli. Prostě nám řekli, že jsme ještě příliš mladí a reprezentačního dresu se v budoucnu určitě dočkáme. Nakonec se ale reprezentací spíš jen mihl Jindra Lidický.

V mládí jste byl též vynikajícím fotbalistou. Jste dokonce dvojnásobným dorosteneckým mistrem republiky z let 1956 a 58. Ke druhému titulu jste navíc výrazně přispěl bombou ze 30 metrů, která znamenala jediný a rozhodující gól odvetného finálového utkání s Duklou Praha. Uvažoval jste tehdy, že byste se podobně jako třeba jiný Kladeňák Miroslav Rys věnoval i jako dospělý na vrcholové úrovni oběma nejpopulárnějším sportům?

Určitě jsem o tom uvažoval. Fotbal jsem měl stejně rád jako hokej. Kladenské áčko ale bylo tehdy doslova nabito fotbalisty, jako byli Fábera, Linhart, Rys, Tesárek, Kofent, Böhm, Kuchler, Bragagnola, Srseň, Majer a později i Kadraba. Okamžitě se prosadit mezi takovými borci bylo pro mě, osmnáctiletého dorostenčíka, téměř nemožné. Proto jsem nakonec skončil u hokeje, stejně jako někteří mí další spoluhráči z mistrovského dorostu, zatímco jiní, především Petr Kalina a Jarda Haka Chlumecký, se postupně prosadili ve fotbale.

Děkujiza rozhovor a k Vašim stávajícím sedmdesátinám Vám přeji do dalších let hodně zdraví, dobrou tělesnou kondici i co nejvíc duševní pohody a radosti.

Luboš HORA