Je odchovancem Kladna, odehrál za něj dost velkých zápasů. Se slavnou generací Paterů a Vejvodů dobyl i poslední kladenský bronz. Ale Petr Ton je ikonou Sparty, to je fakt. Ve velkoklubu z Prahy odehrál nejlepší roky v Česku, v dresu s velkým S na prsou získal i mistrovský titul a dnes je součástí jeho managementu.

Ton vletěl do extraligy jako kometa. Když mu dal trenér Ota Vejvoda šanci (poprvé 27. října 1992, kdy byl u výhry Kladna nad Plzní v poměru 6:4 a hrál vedle Zdeňka Eichenmanna a Milana Ruchaře), hned několikrát po sobě zaznamenal vítěznou branku. Poprvé skóroval ve svém čtvrtém utkání, které se hrálo hádejte kde? Na Spartě! A dal tam rovnou góly dva.

Za kladenské áčko nastoupil během sedmi sezon k 298 soutěžním zápasům s bilancí 88 branek. V ostatních zápasech pak přidal 82 startů a 40 gólů. 

Do Finska odešel za trochu dramatických okolností, uprostřed sezony, kdy Kladno neprožívalo dobré časy a Ton většinu spoluhráčů hodně přečníval (1997). V zemi tisíce jezer začal v Jokeritu Helsinky, pak v Espoo, ale nejvíc se mu dařilo v JYP Jyväskyä a Karpätu Oulu, kde dokonce získal stříbro a bronz v lize a stal se také nejlepším střelcem vítězných gólů celé SM-liigy.

Po návratu do Čech v roce 2003, kdy bylo Kladno jen prvoligové, podepsal Spartě a pro holešovický klub se stal ternem. Úchvatný bruslař s bezkonkurenčním skluzem a k tomu dokonalý střelec ovládající několik druhů zakončení od bomby po blafák do bekhendu se stal hvězdou Sparty i celé extraligy na mnoho roků.

Několikrát se stal nejlepším střelcem extraligy, ovládl i kanadské bodování a hlavně pomohl Spartě získat titul v roce 2006.

Na závěru kariéry si zahrál chvíli za Kometu Brno a pak dokonce jeden ročník také za Kladno, kam se vrátil skoro po dvaceti letech pomoci mu s návratem do extraligy (2016-17). Hned v úvodu play-off se však zranil a pak sledoval smutně, že jeho tým přetlačila v sedmém zápase Jihlava.

Zajímavé je, že ačkoliv Petr Ton patřil ve své době určitě k nejlepším evropským hokejistům, nikdy nedostal šanci zahrát si v NHL a dokonce ani v národním týmu. Tam jenom paběrkoval a trenérům se obvykle nehodil do koncepce. To jediné může rozvážného a moudrého muže trochu mrzet, ale oficiálně nikdy zklamání najevo nedal.

K padesátinám každopádně Petru Tonovi letí přání spokojenosti, zdraví a správné dávky klidu nebo emocí.