Je třeba upřesnit, že mluvíme o reprezentantech Czech Dek Hockey Federation, která zastřešuje tzv. trojkový hokejbal, provozovaný se třemi hráči v poli a jedním v brance, a také méně obvyklý čtyřkový. Právě v tom formátu se hrálo listopadové mistrovství. Pětkový hokejbal, asi nejpodobnější hokeji i z hlediska rozměrů hřiště, je doménou Českomoravského svazu hokejbalu.

V reprezentaci veteránek nad 35 let se představila i kladenská Barbora Knotková. „Měla jsem trochu výhodu v tom, že ten čtyřkový formát je podobný inline hokeji, kterému jsem se také věnovala,“ pochvaluje si a dodává: „S kolečky jsem už ale soutěžně skončila po MS v Číně v roce 2017.“

A místo toho jste si našla hokejbal?
„Vlastně ano, nejprve jsem to tak okukovala, viděla jsem holky hrát a usoudila, že by to šlo. Teď hraju ligu pětkového hokejbalu za Plzeň. Starty ve druhé federaci jsou spíše doplňkem. Tam se hraje turnajově, více nárazově. S méně hráči je hra rychlejší.“

A také se člověk podívá do Karibiku…
„Účast na mistrovství světa plánovaly obě federace. Chystal se výjezd do amerického Buffala na MS pětkového hokejbalu, ale ženy nakonec z finančních důvodů nejely. Takže ta Dominikána přišla vhod. Navíc to bylo solidně sponzorováno. A přestože jsem sama musela přispět zhruba 15 tisíci, neváhala jsem. Taková akce, s takovou partou a v takovém místě… I když jednu pochybnost jsem přeci jen měla – zda se beze mě obejdou mí skoro dvouletí synové. Vycházelo to totiž na 12 dnů. Se dvěma dny předem na aklimatizaci, a pak dvěma po šampionátu. Ale zvládli to perfektně.“

Jak se reprezentace dává dohromady?
„Mohu mluvit jen za svou kategorii. Těch je v hokejbalu hodně, u žen včetně Masters nad 35 let, což je pro mě důležité. Tým je logicky více homogenní, nehraju jako v hokeji třeba s třináctiletou holkou. Jsme na stejné vlně. Ono totiž aktivních hráček nad 35 let moc není. A tak my veteránky o sobě víme z ‚velkého‘ hokejbalu. Takže za nás je to tak, že kdo mohl časově a finančně, tak jel. Sehrávaly jsme se na místě, navíc čtyřková hra byla pro tým nová, což byl trochu kámen úrazu. Také jsme předem neznaly rozměry hřiště. Postupně jsme se ale lepšily.“

A nakonec jste přivezly stříbro…
„Medaili máme a historie se už ptát nebude… byly jsme totiž druhé ze dvou týmů. Původní zájem byl větší, ale pak se hodně přihlášených do naší kategorie odhlašovalo. Jako úplně poslední, už na místě, odpadly domácí veteránky. A tak jsme hrály na dva vítězné zápasy jen s týmem Quebec 35. To je elita, přesto byly rozdíly ve skóre minimální. Je to sice provinční tým, ale podmínkou účasti na tomto MS není státní reprezentace. Abychom si více zahrály, umožnili nám ‚mimo soutěž‘ nastoupit i v ženské kategorii. Tam už jsme dostávaly větší nálože, ale zase jsme jako jediné daly gól Britkám.“

Teď už se budete soustředit na ligu, v hokejbalu i v hokeji.
„Ano, obě soutěže jsou rozehrané a vyvrcholí na jaře. Hokej hraju dokonce aktivněji, než jsem zamýšlela. Už jsem zvažovala konec, ale ‚nejsou lidi.‘ Sezónu jsme na Kladně začaly na tři lajny, teď se často sejdeme jen v deseti. Celkově se liga trochu obměnila, kvůli financím skončil Litvínov, místo něj je Kadaň. Nově postoupil Beroun. Kladno je taková stálice, nikdy nesestoupilo, zpravidla jsme brávaly třetí místo za Příbramí a Karvinou. Aktuálně jsme ale předposlední. V polovině minulé sezóny tak nějak podivně skončil náš dlouholetý trenér, sezónu jsme dojely v provizorním módu. Teď nás vede bývalá spoluhráčka Kateřina Flachsová, asistentkou je Marcela Pavelcová.“

Po nedávných úspěších ženské hokejové reprezentace zaznělo mnoho prohlášení sportovních i politických autorit o podpoře ženského sportu. Je znát nějaká změna?
„Nejspíš se to týká jen té nejvyšší reprezentační úrovně. V klubu se to neprojevuje nijak. Je ale cítit, že obecně holek hraje víc. Snaží se být co nejdéle s kluky, což jim pravidla umožňují v zájmu jejich rozvoje. Jenže ženskou ligu pak mají jen jako takový doplněk, což je jí na škodu. Těžko se zvýší její kvalita. Mladé talentované holky ji pak logicky hledají jinde, už třeba v 15 letech mizí na střední školy do zahraničí. Nároďák tvoří z valné většiny krajanky z prestižních soutěží. Je jistě dobře, že se tam uplatňují, ale ještě více to rozevírá nůžky mezi elitou a domácí ligou. V ní navíc pozoruji, že mizí ten dřívější týmový duch, kabina nežije tak, jak tomu bývalo v minulosti. Ženský hokej na Kladně bude za dva roky slavit 40. výročí, tak věřím, že to bude skutečně oslava, a ne nějaká tryzna.“

Petr Šikola