Kladno mě v kariéře hodně posunulo, vzpomíná na pět mladých let Eliáš

Jaký byl návrat na kladenský led?
Jsem zadýchanější, než jsem býval. Ale jinak je to příjemné, je to pěkná akce. Spoustu kluků, se kterými jsem vyrůstal jako mladý, jsem dobrých třicet let neviděl. Je hezké je zase vidět. Některé ani na první dobrou nepoznáte. A uvědomíte si, kolik opravdu kvalitních hráčů, kteří něco dokázali v extralize i ve světě, prošlo kladenskou školou. Na to musí být Kladno pyšné.

Jaké bylo doplnit Pavla Pateru s Otou Vejvodou ve slavné Blue line?
Říkal jsem Jardovi hned na začátku, že před třiceti lety jsem chtěl být v takové pětce. Je vidět, že jsou kluci skvělí. Času nikdo neutečeme, ale hokejové myšlení mají oba dva. Pro mě je to zážitek.

Sledoval jste je tehdy hodně?
Musel jsem. Byl jsem ten, který nehrál. Seděl jsem na střídačce a koukal jsem, jak tihle tři táhli náš tým. Potom i národní tým. Viděl jsem je každý den na tréninku. I to vás posouvá dál.

Obrazem: Hokejová exhibice legend v Kladně: trefil se i Jágr

Jaké jsou vaše další vzpomínky na Kladno?
Určitě hezké. Přišel jsem z malého města, z Třebíče. Ve čtrnácti a půl letech mi dali šanci, když mě pozvali na talentové zkoušky. Ty se mi povedly. Řekli mi, že mě vezmou, pokud chci přestoupit okamžitě. To bylo příjemné. Byli za mnou bratři Slánští, pak i pan Šindler, který mě trénoval v prvních letech. Dal mi šanci hrát se staršími hráči, což mě posouvalo dál. Díky tomu jsem se dostal do mládežnických reprezentačních výběrů. Přechod do seniorského hokeje byl těžší. Snažil jsem se, dělal jsem pro to všechno. Ale doba byla jiná a tým jsme měli kvalitní. Tři roky jsem tu chodil na hokejový učňák. Každých čtrnáct dní nám jezdil v 5:17 autobus do Poldovky. Byla to součást mého růstu, školy. Motivovalo mě to, abych pro sport dělal maximum a nemusel těžce pracovat do konce života. Byla to škola života. Pět let strávených v Kladně mi hodně dalo a posunulo mě daleko.

Vánoční hokejová exhibice legenda Kladna. Patrik EliášZdroj: Antonín Vydra

Dal jste i gól. Ale to byla lehká práce, že?
Takových se mi hodně nepoštěstilo. Patýz byl hodný, protože dostal přihrávku od Oty. Asi to nechtěl dávat sám. Asi abych nebyl uražený, tak nechal puk ležet, abych se dotknul já a dal si gól (směje se). Je to fajn. Hokej nebyl úplně nekoukatelný. Bohužel nám chyběla kvalita v zakončení.

Nevyčítal jste třeba Jardovi, že proti vám nastoupili i kluci, kteří stále aktivně hrají?
Oni se zase šetří. Když zapli, stáli jsme proti nim jako pajďuláci. Ale nešlo o výsledek. Jde o to, abychom si všichni zahráli, vypotili se. A ukázali, kdo všechno na Kladně vyrostl. Chtěli jsme z toho mít dobrý pocit a připravit se na fotbal.

Nezkoušel vás Jarda Jágr zlanařit ještě k pár zápasům?
To vůbec. Chodím si jednou za čas zahrát. A baví mě to. Pořád mám v sobě soutěživost. Nechodím se jen sklouznout, aniž bych se snažil. Tady to beru jako fyzické vyžití, společenskou událost a připomenutí zážitků. Bylo to hezké odpoledne.

Před časem jste říkal, že se nebráníte i pozici trenéra či funkcionáře. Nelákalo by vás v tom třeba i Kladno?
Na to nemůžu vůbec odpovědět, protože mě nikdo ani neosloví. Užívám si rodiny. Když něco přijde… Nabídka přišla dvakrát, ale to bylo daleko, z Ameriky. Třeba někdy do budoucna. Ale Jarda má v Kladně kolem sebe dobré lidi. Jsem rád, že je zpět Ota Vejvoda. To je kluk, který má jinou školu, zažil úplně jiný hokej. Není to jen o áčku. Je potřeba začít u mladých kluků. V tom jiný způsob trénování může pomoct.

Jan Šejhl