„Já to každopádně jako úspěch beru. Kluci odehráli perfektní sezonu a jsem na ně pyšný. A turnaj, byť dopadl, jak dopadl, byl pro nás všechny skvělou zkušeností," řekl Deníku talentovaný kouč Jan Kregl.

Dostali jste na úvod výprask od Zlína 0:7 a pak prohráli i s mistrovskou Spartou a Vítkovicemi. Jsou dvě cesty, buď to klukům zůstane v hlavách negativně, anebo pozitivně a budou se chtít pro příště zlepšit. Jací vlastně jsou?

Naši protivníci jsou z takových finále zkušenější, jejich týmy se asi dovedly lépe připravit. My se trochu rozkoukávali a na úvod nás nalomil zápas se Zlínem. Sebevědomí šlo dolů. Beru to i na sebe, protože jsem se klukům snažil připravit o soupeři detailní informace, ale pro ně v jejich věku to mohlo být kontraproduktivní. V tomto věku je třeba klást větší důraz na psychologickou přípravu, například vyvoláních správných emocí. Nicméně si myslím, že pro ně bude obrovskou motivací dostat se tam znovu. Máme typy kluků, kteří jsou soutěživí a chtějí být lepší než ostatní. Byla by škoda, kdyby je to zasáhlo nějak negativně. Sami vidí, že práce je někam dostala a zase jen prací se mohou dostat k dalším úspěchům. Důležité je se pokusit se výsledky dlouhodobě opakovat.

Zajímavostí je, že v sezoně vám dělal asistenta Jan Neliba. Což je mnohem starší, zkušenější trenér, který dosáhl obrovských úspěchů jako hráč i trenér. Fungovalo tohle spojení?

Já jsem panu Nelibu osobně moc neznal, ale jako hokejovou osobnost jsem ho samozřejmě vnímal. Věděl jsem o všech jeho úspěších a já se snažím od kohokoliv čerpat. Pracovat s ním tak pro mě bylo hodně inspirativní, protože prošel profesionálním hokejem na nejvyšší úrovni a získal obrovské úspěchy. Spoustu věcí jsem od něj pochytil a postupem sezony byla spolupráce pořád lepší a lepší. Já jsem hodně temperamentní, emocionální, zatímco pan Neliba má už svůj klid a nadhled. Vzájemně jsme se dobře doplňovali, respektovali – já jeho určitě – a klukům i tohle mohlo pomoci. Děkuji, že jsem s ním mohl ten rok pracovat.

Co bude s týmem dál, čeká ho velká obměna kádru? A povedete ho dál vy spolu s Janem Nelibou?

Na trenérské obsazení se ještě čeká, ale na doplnění kádru jsme pracovali už během sezony. Naší výhodou bude, že jsme se snažili obehrávat i mladé hráče, kteří ještě v týmu zůstanou, bude tedy na čem stavět. Jediné, co mě mrzí, že zatím nejsme schopni pravidelně doplňovat tým výhradně z hráčů vychovaných naším klubem, i když šanci dostanou, třeba později. Naší prioritou by měl být dlouhodobý vývoj našich odchovanců, nicméně musíme koukat i do spádových oblastí. Ty máme zmapované poměrně dobře a hráči k nám často chtějí sami. A nebudeme si lhát: pro trenéra je příjemné, když někdo zavolá, že chce k vám, protože slyšel, že se tady hokej dělá dobře.

Co osobnosti, chcete některé vyzdvihnout? Nebo je v tomto věku lepší pochválit tým jako celek?

Výhodou je, že mužstvo má poměrně dobře rozdělené role. Nemám rád předčasné hvězdy, předčasně vyspělé hráče, kteří dominují díky nějakému momentální benefitu jako je třeba biologický věk, výška, váha a podobně. Někteří byli menší a slabší než třeba protivníci ze Zlína, ale to mi nevadí. Spíš se snažím nechat je realizovat se ve hře metodou pokus – omyl. A věřím, že herní principy se postupem prosadí. I proto ale nechci nikoho zvlášť vyzdvihovat. Snad původem sedlčanského brankáře Jirouška, o jehož výkony jsme se mohli opřít v celé sezoně. Ale i v poli máme nesmírně nadané hokejisty, kteří mají předpoklady hrát v budoucnu profesionální hokej. Jak se jim bude dařit odstraňovat jejich nedostatky, to záleží hlavně na nich a na trenérech, kteří je budou mít na starosti.

Kdo je Jan Kregl?

Jeden z takzvaných profesionálních trenérů mládeže Rytířů Kladno byl hokejistou, který vyrůstal se slavnou generací mistrovských juniorů (Voráček, Pavelec, Tlustý, Frolík, Rudovský a další), sám však viděl, že jejich talentu či fyzické vyspělosti nedosahuje a soustředil se i na studia. Absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu (specializace hokej) a držitel trenérské profilicence však hokej miluje a díky trénování u něj zůstal. V

Kladně vede děti čtvrtou sezonu, začínal u šestých tříd vedle mnohem zkušenějšího Miroslava Macha, který mu spoustu znalostí předal, ale jinak musel Jan plavat sám. „Tehdy jsem myslel, jaký jsem vševěd a na prvním tréninku viděl, že vlastně nevím vůbec nic," usmívá se Kregl, jenž ale brzy nabral zkušenosti a dostával od vedení mládeže v Kladně další možnosti v prakticky všech kategoriích. Trénování ho baví, na zimních stadionech po republice se pohybuje prakticky neustále a neskrývá, že v budou i v trénování chce dosáhnout dalších met, klidně i těch nejvyšších.

„Se vši skromností a pokorou říkám, že jsem se vždycky chtěl měřit s nejlepšími. Jako hráč jsem byl soudný, kluci jako Voras byli prostě jinde, šikovní, narostlí. Ale jako trenér se na lavičku mohu s klidem postavit a dělat postupné kroky. Jako má hráč své sny – áčko, extraliga, národní tým – i já mám své sny jako trenér. Pracovat na co nejvyšší úrovni. Uvidíme, co se mi splní," dodal sympatický devětadvacetiletý nadějný kouč.

Oslava dorostenců po pokoření Chomutova v semifinále extraligy.