Hala stojí, je funkční, nová. Musíte být spokojen…

Určitě, je to nádhera. Škoda jen, že se to nepodařilo dříve. Ale je jasné, že vše odviselo od peněz. Jsem rád, že se díky finanční politice současného magistrátu a podpoře kraje konečně našly. Hal jsem za svůj život prošel hodně, ale tahle je nádherná a věřím, že si jí všichni budou vážit.

Určitě jste také smlouvali hodně o ceně, místostarosta Bernášek mi říkal, že to bylo dost tvrdé, byť se lehce usmíval. Vy jste pro SSK Kladno nakonec vydupal sedm milionů korun. To je pro jednoty vámi sdružované příjemný počin, ne?

Víte, já jsem tehdy před devíti lety jako předseda TJ Poldi a později SSK Kladno (Němci nově vlastnící Poldovku si změnu názvu přáli – poz. red.) tvrdě prosazoval, abychom pojistku ve výši 21 milionů korun raději prostavěli, než abych ji rozdělil mezi těch jedenáct jednot, co jsme sdružovali. Ony s tím moc nesouhlasily, raději by braly peníze na provoz, ale povedlo se mi základní stavbu prosadit. Bylo však nepříjemné, že tehdejší primátor Milan Volf řekl, že pokud základní stavbu uděláme, město to okamžitě dostaví a během roku budete moci sportovat. To se bohužel nestalo.

Kluby pak byly asi zákonitě naštvané, že?

Skutečně jsem čelil dost nevybíravým útokům a dokonce vyhrožování, že jsem peníze vyhodil z okna, že to tady chátrá, že kluby mohly mít peníze na pronájem tělocvičen, kde působily. Ale myslím, že teď každý, i ten kdo nejvíc protestoval a chtěl mě žalovat, musí být spokojen (úsměv).

Kdo to byl?

Nerad bych o tom mluvil. Těch lidí bylo více, a jak už jsem řekl, snad jsou nyní spokojeni.

Dostanou se do nové Biosky všechny kluby, které SSK sdružoval?

Je to udělané tak, že i když se třeba nedostanou sem, budou mít zase svůj prostor ve Sportovní hale u Sletiště, kde je také položena krásná nová palubovka a hala je plně funkční. Takže třeba basketbalisté jsou naprosto spokojeni, alespoň co vím já. Do Biosky se dostalo třeba karate s mým nástupcem ve funkci šéfa SSK panem Čechem. Volejbal má zrekonstruovaný areál v Rozdělově a u tenisu ani nevím, jestli ještě jednota nahrazující bývalou Poldi funguje. Snad se na nikoho nezapomnělo.

Co stolní tenis? S tím se přece do Biosky počítalo, ale nakonec kvůli nutnému zvětšení kapacity haly na 500 míst (nedala by se zde hrát florbalová extraliga) na něj nevyšlo.

Co já vím, tak se ještě včas mohlo zasáhnout a neudělalo se to. Nicméně zase z doslechu: předseda stolních tenistů zase tak naštvaný není. Hernu mají a zase ne tolik členů, aby se museli prát o místo v Biosce. Což nemění nic na tom, že by byli bývali v nové hale určitě rádi.

Trvalo devět let, než byla hala postavena znovu. To o ní neměl za tu dobu nikdo jiný zájem?

V době, kdy tady šéfoval kladenskému volejbalu pan Vágner, to bylo asi před čtyřmi pěti lety, tak nám nabídl, že ji za sedm milionů korun koupí. Já už s ním byl skoro domluvený, ale řekl jsem to Mirkovi Bernáškovi z radnice a ten mi dva dny před podpisem přinesl potvrzení od primátora Jiránka, že to koupí město.

Skutečně koupilo. Ale jak to bylo s rozdělením oněch sedmi milonů?

To bylo trochu jablko sváru. To víte, peníze. Nakonec se sice kluby dohodly, ale vše dospělo tak daleko, že jsem řekl: Pánové, celý život jsem zvyklý na nějaké jednání, dělal jsem vše dobrovolně a s radostí, ale tohle ani náhodou. Odešel jsem z hodiny na hodinu a SSK převzal Pavel Čech. Teď už možná ani neexistuje.

Zklamal vás někdo konkrétně?

Bohužel atletika, přitom atleti s Bioskou neměli nikdy nic společného. Ale chtěli, aby se peníze rozdělily podle členské základny a tak se stalo. Budiž jim přáno a já udělal to nejrozumnější, co jsem mohl – vypadl jsem.

Vzpomínáte vůbec na doby, kdy jste šéfoval velkým kladenským klubům? Dlouho to byl basketbal, ale i hokej. To bylo v době před Jaromírem Jágrem starším.

Basketbal jsem hrál aktivně, pak i trénoval a patnáct let mu dělal předsedu. Po roce 1989, kdy jsem se mohl vrátit mezi normální lidi (úsměv) a ředitel Mírný mě v Poldovce vytáhl na funkci správního ředitele, vše pokračovalo ještě za pana Stehlíka. Ten mě také přemlouval, ale chování toho dobrodruha se mi nelíbilo, proto jsem odešel. V té době už jsem dělal předsedu hokejového klubu.

Byla to doba podobná té dnešní. Hokej měl existenční starosti, viďte?

Skutečně. Přišel jsem k tomu v roce 1990, když už Poldovka nedávala do hokeje ani korunu. Tehdejší předseda Říha, jenž dělal i šéfa hokejového svazu, mě s inženýrem Náprstkem a Bohoušem Proškem do toho uvrtali, ale dělal jsem to jako čestnou funkci. Panu Jágrovi jsem hokej předával v době, kdy jsem byl hluboce zklamán přístupem některých hráčů po semifinále extraligy s Olomoucí. To byl hřebík do rakve, protože jsem přišel o řadu sponzorů. Přitom si nikdo neuvědomuje, že po pádu Poldovky jsem sháněl peníze opravdu kde se dalo. Navíc jsme měli v majetku stadion a město si ho tehdy nevzalo. Zdeněk Hrabě, jako ředitel, když někde praskla žárovka, musel jít a koupit ji za naše peníze. A našroubovat.

Dalo se myslet i na sport? Kladnu dorůstala skvělá generace.

Museli jsme. Já to přebíral, když se mužstvo sotva zachránilo, skončilo dvanácté. Tři dny před začátkem přípravy jsem neměl trenéra a Edu Nováka sehnal někde na rybách. A přesto se dařilo, skončili jsme pátí, pak čtvrtí a nakonec po zmíněné nešťastné porážce s Olomoucí třetí.

Mnozí tvrdí, že tohle byla poslední šance na titul, mužstvo nemělo chybu.

Pořád je to nejlepší umístění Kladna za posledních dvacet let, přesto je to ohromná škoda. Luboš Bauer už měl tehdy natištěné plakáty na finále proti Pardubicím a ty jsme v sezoně čtyřikrát porazili. Proto jsem byl naštvaný. Přišli jsme o titul, já o sponzory a řekl: Pánové, nezlobte se, končím.

Ale zpět k basketu. Vaše rodina je s bezednými koši spjata už dlouho.

Máte pravdu, také se ženou jsem se na basketu seznámil. Hrál i syn Mirek, dokonce byli v partě s Klímou či Porazilem v lize. Já se jako trenér dostal nejdále s malýma holkama, hráli jsme tehdy o postup do druhé ligy.

Vzpomínáte rád?

Člověk vždycky přece rád vzpomíná, ale zase některé věci by nejraději z hlavy vymazal. Třeba někdy chybí poděkování, jen prosté. Ve čtvrtek mě ale příjemně překvapil pan primátor Jiránek, když si vzpomněl, že jsem se na Biosce také nějak podílel.