Kliknutím zvětšíteV nejvyšší hokejové soutěži dokázal tenhle střelecký superman minulosti nastřílet 474 branek a k tomu přidal 120 gólů v reprezentaci. Tím je vzhledem k častému odchodu nejlepších hokejistů do zahraničí praktiky nepřekonatelný.
Kladenský rodák i začínal s ledním hokejem v přípravce Kladna. Přes žáky a dorost se brzy probojoval do áčka dospělých (je dorosteneckým mistrem republiky z roku 1969), za které začal hrát již na konci 60. let.
Vojenskou základní službu absolvoval v Dukle Jihlava a získal s ní svůj první mistrovský titul 1974.
Po vojně se ale vrátil do Kladna a ním získal v sezonách 1974–1978 a v roce 1980 dalších celkem pět titulů československého mistra. V roce 1979 navíc přidal i vítězství v Poháru mistrů evropských zemí.
V létě roku 1982 mu tehdejší vládci povolili podepsat smlouvu do slavné NHL – s Washingtonem Capitals. Tam odehrál střední útočník s pohotovou střelou v letech 1982 – 83 celkem 73 utkání a nastřílel 18 branek, k nimž přidal 30 asistencí.
Po odchodu ze zámoří hrál ještě v evropských týmech ZSC Zurich a WEV WIEN. Ještě v roce 1987 se v 36 letech vrátil do Kladna a hned mu výrazně pomohl k návratu do nejvyšší soutěže. V té pak odehrál ještě jednu sezonu a s aktivní hráčskou činností končil v roce 1989 jako osmatřicetiletý hokejista.
V dresu československé reprezentace startoval na sedmi MS a dvou olympiádách, kromě toho i na dvou ročnících Kanadského poháru, kde hráli skutečně nejlepší hokejisté světa.
Je dvojnásobným mistrem světa z let 1976 (Katovice) a 1977 (Vídeň) a stříbrný z OH 1976 (Innsbruck).
Je členem síně slávy československého hokeje a především síně slávy světového hokeje tzv. Hall o Fame, do které volí nejlepší hokejisty světa zástupci 120 zemí. Z Kladeňáků je v ní zatím kromě Nového pouze František Pospíšil.
S Milanem Novým jsme si dali schůzku na kladenském zimního stadionu, kde ho můžete vídat pravidelně. A poblahopřáli ke stávajícím pětašedesátinám.
S Kladnem jste získal celkem pět titulů mistra republiky. Je nějaký, kterého si ceníte více než ostatních?
Získat každý titul bylo samozřejmě těžké. Na jeden z nich si ale pamatuji. Na našeho tradičního asi největšího soupeře Duklu Jihlava nabitou československými reprezentanty jsme ztráceli už sedm bodů při tehdejším dvoubodovém systému za vítězství. Pak jsme ji ale ve vzájemném střetnutí porazili 5:2, dotáhli se a v konečné tabulce ji o bod předstihli. Na to utkání mám zajímavou vzpomínku. Osobně mě střežil Jarda Holík, který mi na vhazování řekl: Milane, dneska si nedáš ani jeden gól. Já dal dva a nakonec jsme zvítězili.
V roce 1979 jste se stal s mužstvem Kladna vítězem PMEZ po výhře na trestná střílení nad Spartakem Moskva. Považujete to za svůj největší úspěch v kladenském dresu?
Toho vítězství si samozřejmě také velmi vážím. Ale více si cením pěti titulů mistra republiky. Vždyť naše tehdejší mužstvo ze 70. let bylo složeno pouze z kladenských odchovanců, což je v celosvětovém hokeji raritou.
Jste dvojnásobným mistrem světa z Katovic a Vídně. Kterého titulu si ceníte víc?
Těžší byl ten z Vídně. Už jsme se viděli druzí, ale v posledním zápase šampionátu nám pomohli Švédové, kteří porazili sovětskou sbornou 3:1 a díky tomu jsme získali titul.
V roce 1976 jste s reprezentací startoval na prvním ročníku Kanadského poháru, kde vůbec poprvé nastoupili proti sobě skutečně nejlepší hráči světa. Nad takřka nepřemožitelnou Kanadou jste na jejím ledě zvítězili senzačně 1:0 právě vaší brankou čtyři minuty před koncem. Považujete tento gól za svůj životní?
Opravdu ho tak beru. Vždyť vyhrát nad nejlepšími kanadskými profesionály na jejich ledě, to už je něco.
V letech 1982–83 jste si zahrál zámořskou NHL za Washington Capitals. Jak moc bylo těžké prosadit se mezi nejlepšími profesionály?
Těžké to bylo. Já měl výhodu v tom, že jsem do zámoří odletěl již dříve, abych se na profesionální hokej co nejlépe připravil. To se pak opravdu osvědčilo. Hned jsem se dostal do základní sestavy a celá sezona pak mně i celému týmu vyšla.
Luboš Hora
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
