S Chomutovem jste sice prohráli, ale až v prodloužení 1:2. Jaké to pro vás bylo?

Naskočil jsem asi po deseti měsících a první a třetí třetina byly dobré. Jen ve druhé jsem byl trochu dotáhlej, přece jenom bylo více střídání, oslabení a přesilovek. S tím jsem ovšem tak trochu počítal. Jinak si myslím, že nějaké velké závary ve vlastní třetině jsme neměli a zvládli to docela slušně.

A co operovaný meniskus, drží?

Zatím ano. Osmého prosince mi to dělali, pak jsem tři týdny opravdu nic nedělal a poté čtrnáct dnů na ledě.

Hodně dlouho jste nehrál, bylo to jen kvůli zranění?

No, řešil jsem nějaké rodinné záležitosti, o kterých se mi mluvit nechce.

Rozmýšlel jste se dlouho, jestli půjdete pomoci Berounu do I. ligy?

Nejdříve jsem si myslel, že kdyby Kladno chtělo, naskočil bych rovnou do extraligy. Ale pak jsem uznal, že bude lepší, když se rozehraji v Berouně.

Třeba Milan Hnilička se tady měl rozchytat při svém návratu také, to když ještě zkoušel štěstí ve Spartě. Vy jste vlastně podobný hráč s určitým jménem. Není pro vás první liga málo, přece jen máte nějak nastavenou laťku?

Rozumím. Ale hokej je hokej a já se prostě rozehrát potřeboval. Navíc je mi pětatřicet a ne dvacet, abych dělal nějaké drahoty. Jsem rád, že jsme se s Berounem dohodli.

Pokračování rozhovoru najdete v pátečním vydání Deníku. Procházka v něm mimo jiné hovoří o problémech hokejového Kladna, o tom, jak se těší na olympiádu a řadu dalších zajímavostí.

Prohlédněte si fotogalerii z Procházkova vystoupení v berounském dresu.

DAVID HAVLÍK