„Víte, Vítkovice mají dobrý tým, ale za tohle si můžeme sami. Vlastní pasivitou. Já tvrdím, že náskok tři nula po dvou třetinách ztratit nemůžete, ale jak vidno, bohužel to jde,“ ulevil si zadák.

A přiznal, že mužstvo mělo v hlavě, jak samo ve středu podobný obrat v Karlových Varech zvládlo. „Bavili jsme se o tom a nechtěli dopustit něco podobného. Bohužel se nám to v uvozovkách povedlo, místo abychom se poučili z cizích chyb. Sled událostí byl příliš rychlý a my nestihli zareagovat. Dostane gól jedna lajna, pak hned druhá. I tohle kolektivní sport přináší,“ litoval.

Aby mohl mluvit i o něčem veselejším, popsal svou trochu netradiční asistenci na druhý gól Bicka. Z nulového úhlu vypálil na nohy brankáře Málka a ten puk jen vyrazil před střelce. „Je to jen o tom, co si říkáme pořád – musíme střílet. A pak dorážet a tečovat. Tady se to povedlo. Žer to bylo z nulového úhlu? To je pro gólmana nejhorší, vlastně to musí vyrazit před sebe,“ míní někdejší bronzový medailista z MS.

Kladno hrálo proti Vítkovicím dlouho chytře, vlastně celé dvě třetiny. Sice se bránilo, soupeř byl lepší, ale domácí dovedli kontrovat rychlými brejky a důrazem před brankou. Jejich aktivita se vytratila až ve třetí třetině, to je stálo obrat ve skóre. „Oni byli v první třetině lepší, víc bruslili, byla na nich vidět pohoda jakou mají. V té druhé už jsme to trochu srovnali a navíc dali tři branky. Bohužel, třetí jsme podělali jak to šlo,“ ucedil zklamaně.

Na mužstvu se ale podle něj podepsat nesmí, byť psychika mohla jít po první sezonní sérii tří vyhraných duelů v řadě nahoru. „Podepsat se nesmí, vždyť hrajeme hned pozítří a druhý den znovu. V lednu je jedenáct zápasů, takže všechno musíte rychle házet za hlavu a koukat dál,“ dodal Libor Procházka, který si letos vánočních svátků mnoho neužil. „To ani nejde. Spíš to všechno bylo dost hektické, protože vlastně každý den trénujeme. Moc odpočinku tam nebylo.“