Pamětníci ho vnímají jako hokejistu, jenž v 60. a 70. letech minulého století hrával za Kladno a Košice. Patnáct let pracoval i v Americe pro Jaromíra Jágra. Řadu let v něm Kladeňáci poznávají i baviče a autora zábavných Decentních večerů.
Při klubových setkáních plných humoru, písniček a vyprávění, se vystřídala celá plejáda hvězd českého i slovenského showbyznysu. Jak říká autor pořadu, který si název vypůjčil od svého letitého kamaráda Miloslava Šimka, v nejlepším se má skončit.
Nezdolná energie, která tohoto muže i v seniorském věku žene stále kupředu, je pro mnohé obdivuhodným příkladem, že člověk může tvořit a být prospěšný okolí i po sedmdesátce.
Temperament, stejně jako přezdívku, podědil Čužák po otci, který pocházel z bývalé Jugoslávie. V překladu je prý přezdívka označením pro partyzána. A takovým, v jistém smyslu partyzánem, je i její současný nositel.
Většinou na vlastní pěst a po svém zásobuje okolí nápady a daří se mu lidi strhnout na svou stranu. „Díky tomu, že jsem poznal v době, kdy jsem ještě hrál hokej, spoustu známých osobností, podařilo se mi je následně zvát do Kladna. Decentních večerů se zúčastňovali všichni moc rádi. Ať už to byli zpěváci, herci, režiséři, artisté a další," vzpomínal nedávno v rozhovoru pro Kladenský deník.
Lubomíru Rysovi přejeme hlavně hodně zdraví, což nyní potřebuje ze všeho nejvíc. S ním přijde i štěstí.
Drž se Čužáčku!
