Co rozhodlo, že se vám povedlo otočit z 0:3 na 4:3?
Nemyslím, že by tam byl nějaký konkrétní moment, který by rozhodl. Ze stejné hry, ze které jsme dali čtyři góly, jsme tři dostali. Tam šlo jen o to, abychom nepřestali věřit tomu, co hrajeme. I když je to těžké, když jsme takhle dostali. Ale určitě jsme nebyli horším týmem, ani prvních deset minut. Udělali jsme jednu chybu a oni to hned trestali. Udělali jsme další a znovu. Hned ze začátku druhé třetiny jeli dva sami na bránu. To není, že by se něco pokazilo, to jsou prostě naše chyby. Neříkám, že jsem za to rád, ale prostě vím, že je to těžké jít z druhé ligy do první a vyvarovat se těchto chyb. To se určitě nezmění lusknutím prstů. To je dlouhodobý proces a musíme na tom pracovat a postupně chyby odbourávat.
O to je ale cennější ta výhra, že?
Samozřejmě. Záleží, jak se na to díváte. Pamatuji si, jak jsme měli stejný zápas v baráži proti Chomutovu, kdy jsme prohrávali 0:3, otočili jsme to a vyhráli jsme 4:3. Tohle byl podobný zápas. Nepoložili jsme to, věřili jsme tomu do poslední chvíle, dali jsme kontaktní gól a pak už to je otázka času.
Dalo by se říct, že tam byly tři takové rozhodující okamžiky. Váš gól, který přišel rychle na 1:3, chycené trestné střílení a žádné vyloučení. Souhlasíte?
Ten nájezd určitě rozhodl. Bylo by těžké dostat se zpátky do hry, když prohráváte 4:3. Je ubíjející, když se vrátíte do zápasu z 0:3 na 3:3 a dostali bychom gól. Na to bych úplně zapomněl – ta penalta byla klíčová. Musíme zlepšit přesilovky. Ještě na to budeme mít spoustu času.
Zase dlouho jste neodehráli utkání bez jediného vyloučeného…
Disciplína, viď? Něco to stálo, ty rozhodčí (směje se). Tak legrace musí být.
Jak jste viděl dnešní výkon Ladislava Zikmunda?
Se Zikim hraju dva roky, tak vím, jaký je hráč, jak je cenný a důležitý pro mě osobně. Takže mě to nepřekvapuje. Hlavně tam měl ještě další dva nájezdy, udělal tu přesilovku tři minuty do konce. Zasloužil si to. Měl dostat cenu pro nejlepšího hráče. Ale bohužel je to u nás udělané tak, abychom nemuseli stále kupovat nové ceny, tak já je vždy dostanu a hned to zase vrátím. Takže my šetříme peníze všude, kde se dá. Nikomu to neříkejte, aby se po nás neopičili. Takový trik (směje se).
Jak jste říkal, přesilovky zatím moc nejdou. Co je v nich potřeba změnit?
Ale… Samozřejmě asi všechno, ale na druhou stranu náš plán je jiný. Z mého pohledu je spousta věcí, které máme zlepšovat. Víc než ty přesilovky. Lidi asi řeknou, že přesilovky jsou klíčové. Ale když trénujete přesilovky, tak celý ten trénink je na prd. Takže nejsem zastáncem toho moc trénovat přesilovky. Věřím, že k tomu přijde čas, až budeme mít víc utkání. Pak bude prostor, kdy si budeme potřebovat odpočinout nebo se jen vybruslit. Je těžké to nějak skloubit. Máme spoustu věcí, ve kterých se musíme zlepšit, ta přesilovka je sice klíčová, ale situace pět na pět či obrana je z mého pohledu důležitější. Nemůžete dělat všechno. Musíte si udělat priority a postupně se do toho dostat. Řekl bych, že nějaké body uděláme i bez těch přesilovek.
Neměli jste problémy s fyzickou hrou Olomouce? Přeci to jen vypadalo, že Kladenští byli často na ledě.
Padají, viď? Máme špatné brusle, špatného brusiče, takže nám to klouže (směje se).
Neuvažoval jste, že byste kvůli povinnosti nosit helmu vynechal třeba rozbruslení?
Už jsem šel s helmou i ve Zlíně. Takže to je taková pověrčivost, že jsem nikdy neměl helmu na rozbruslení. Měnit něco po třiceti letech je těžké. Nedá se nic dělat.
Ale zase jste byl dvakrát hráč zápasů…
No vidíte. Kdybych to věděl. Asi jsem ji měl nosit i předtím. To by ale bylo nespravedlivé, ne? To bych tyhle trofeje sbíral jako maliny (směje se).
Stihli jste se už adaptovat na extraligu?
Nemůžu mluvit o prvních dvou utkáních, protože jsem je nehrál. Všechny čtyři zápasy, které jsem hrál, tak co se týká hry pět na pět, tak jsem neměl problém. I když jsme třeba dostali sedmičku ve Varech. V pět na pět jsme nebyli horším týmem. V každém zápase jsme byli ve hře, někdy jsme měli štěstí, někdy smůlu. Takže můžu posuzovat jen ty čtyři zápasy, protože z té střídačky je to něco jiného. Pro mne je výhoda, že si to můžu vyzkoušet, že vím, že to, co trénujeme, má smysl. I když asi nebudeme hrát krásný styl jako jiné týmy. Prostě každý hraje, na co má.
Během přípravy jste hrál se Zikmundem a Stachem. Co stálo za změnou ve vašem útoku?
S Láďou hrajeme celou dobu. Jen předtím hrál na křídle, teď je na centru. Jde o to, že přišel Valda (Valský). Já byl zraněný, takže jsme ani neměli čas zkoušet nové kombinace. S Valdou jsem předtím nehrál. Navíc on je také pravé křídlo, takže je to pro něj těžší. Centři nám scházejí, takže musíme kombinovat. I křídla musí hrát centra. Ale zase na druhou stranu je vidět, že jsme schopní hrát na jiných pozicích, než jsme zvyklí. Je to těžké, ale nedá se nic dělat.
Pomalu to vypadá, že Áda Stach začíná chytat formu. Vidíte to také tak?
U Ády je to spíše v kondici. Když na tom bude kondičně dobře, tak se o něm vůbec nemusíme bavit. Ono je to taky těžké. U nás musí být klíčový hráč. Když byl v Plzni, tak to na něm tolik nestálo. To si někteří hráči musí uvědomit. To samé u Valdy. Najednou se jim ta pozice v týmu mění. Náhle to musí být top hráči, kteří rozhodují zápasy. Musí jít, i když se jim nedaří. Všichni na ně koukají a čekají, až to rozhodnou.
Vy o tom něco víte, že?
To víte, že to není jednoduché. Hlavně psychicky. Když na vás všichni spoléhají a vy jediný víte, že na to nemáte nebo se necítíte dobře. Ale to nemůžete ukázat. To je ten tlak, ta zodpovědnost.
Jan Šejhl
