Narodil jste se ve Slaném. Tam jste také začínal s hokejem?
Ano. Doma ve Slaném jsem začínal s hokejem a byl jsem tam do šesté třídy.

Potom jste zamířil do Kladna jako každý další šikovný hokejista z této spádové oblasti?
Se mnou vyrůstali třeba Michal Kazatel, Jirka Tlustý a další kluci, kteří na Kladno jezdili už dříve, nebo mu alespoň pomáhali na turnajích. Ve Slaném byl problém, že už tam od šesté třídy další hokejové ročníky nebyly. Když jsem chtěl pokračovat dál, tak jsem musel někam jinam.

Kladno bylo nejblíž, proto padla volba právě na něj?
Popravdě řečeno, už si přesně nepamatuji, jak to bylo. Kladno bylo asi nejblíž a projevilo zřejmě největší zájem. Úplně detailně už fakt nevím, jak můj přechod proběhl.

V dresu Rytířů jste vydržel až do svých pětadvaceti let, takže jste tam musel být spokojen?
Někdy máte na výběr, někdy ne. V tu dobu mi přišlo tak nějak normální, že prostě hraji na Kladně. Byly to krásné roky, v mládežnických kategoriích jsme hodně vyhrávali. Udělali jsme titul v dorostu i juniorech. Náš ročník 1988 byl strašně silný. Na mládežnické nároďáky jezdilo z našeho týmu klidně šest kluků.

Vám osobně se povedlo vyhrát tabulku střelců celé juniorské extraligy. Jak vzpomínáte na tuto sezonu?
Byl to můj poslední rok v juniorce. Vyhrál jsem střelce a můj kolega z útoku Kuba Hlusička ovládl bodování. Měl tenkrát přes devadesát bodů.

Jan "Fugas" Neliba // Síň slávy Kladenského hokeje byla slavnostně otevřena v NC Oáza Kladno
Čest Kladna uchránil Frolík. A jak vidí nominaci na olympiádu Jan Neliba?

Otevřely vám tyto výsledky také cestu do mládežnických reprezentačních výběrů?
Nejezdil jsem nijak pravidelně, ale občas jsem jel. Velké akce mi však utíkaly. Na mistrovství světa jsem nebyl ani jednou. Před šampionátem dvacítek jsem s nároďákem odjezdil celou sezonu, ale na mistrovství jsem nejel, protože jsem na Kladně nenastupoval za áčko, což byla podmínka reprezentačního trenéra. Kvůli tomu jsem nebyl v nominaci.

Světový šampionát dvacítek bývá pro řadu hráčů vrcholem celé kariéry. Mrzelo vás hodně, že jste se na tento prestižní turnaj nedostal?
Mrzelo mě to. Zvlášť, když jsem vedl bodování juniorské soutěže a byl jsem v laufu. Ale podmínku, o které jsem se dozvěděl až později, abych nastupoval v dospělém hokeji, jsem nesplňoval. Na Kladně mi nedali čichnout ani ve čtvrté lajně, i když si myslím, že jsem to tam mohl v klidu odehrát. Jeli kluci, kteří hráli první ligu nebo nastupovali v extralize.

Za kladenské extraligové áčko jste následně odehrál pět sezon a poté jste zamířil do Liberce. Cítil jste, že už potřebujete změnu, nebo vám Bílí Tygři nabídli výrazně lepší podmínky?
V sezoně 2012 – 13 byla výluka v NHL a mně na Kladně dojížděla smlouva. Přestože v té době hráli v týmu Jágr, Plekanec, Židlický a další borci, tak jsem dělal body. Vyšlo mi i play off a ozvali se mi z Liberce, jestli bych neměl zájem to tam zkusit. Pro mě to bylo obrovská výzva jít z Kladna někam pryč, tak jsem do toho šel.

V Liberci jste získali mistrovský titul a vám osobně se také mimořádně dařilo. Bylo to nejlepší období vaší kariéry?
Ze začátku to také nebylo tak jednoduché. V první sezoně to bylo nahoru dolů. Byla to pro mě premiérová sezona, kdy jsem byl pryč z Kladna i z domova. Chvilku mi trvalo, než jsem se našel. Ale pak si to sedlo a strávil jsem tam skutečně nejlepší období.

Polepšil jste určitě i co se týká podmínek pro hokej?
Rozhodně. To se vůbec nedá srovnávat. Když jsem tam přišel, tak to ještě nebylo takové, i když hala už byla nová. Ale postupně se podmínky ještě zlepšovaly.

Berete extraligový titul s Libercem jako absolutní vrchol kariéry?
Určitě. Teď zpětně vidím, jak je strašně těžké extraligu vyhrát. Během dalších pěti let jsem byl dvakrát ve finále a přesvědčil jsem se, jak je hrozně těžké dosáhnout na zlato. Když jsem zvedal pohár nad hlavu, tak jsem si říkal, že příští rok to vyhrajeme zase a už to pojede. Ale i když se dostanete do finále, tak je strašně těžké to dorazit. Moc si jediného titulu vážím.

V Plzni Filip Kuťák oblékal dres s číslem 66.
FOTO: Novou posilou Rytířů je šikovný centr Filip Kuťák

Výborné výkony v mistrovské sezoně vás vystřelily až do národního týmu?
V nároďáku už jsem byl i v sezoně předcházející. Jezdil jsem na turnaje Euro Hockey Tour a absolvoval jsem celou přípravu na mistrovství světa, které se v roce 2015 konalo v Praze. Vydržel jsem až do posledního přípravného zápasu, ale do nominace jsem se nakonec nedostal. Čekal jsem, že budu alespoň v roli náhradníka, ale ani to nevyšlo.

Po třech sezonách pod Ještědem jste si odskočil na vaše zatím jediné zahraniční angažmá do Slovanu Bratislava, který v té době hrál KHL. Nejslavnější slovenský klub postihly ekonomické problémy. Byl jste tam ještě před tímto obdobím?
Po mistrovské sezoně mi v Liberci končila smlouva a chtěl jsem si dát šanci zkusit to někde v zahraničí, abych si to později nevyčítal. Když jsem byl v Bratislavě, tak jsem si na peníze nemohl stěžovat. Možná jsem měl štěstí, ale co jsem měl dostat, to jsem také dostal. Z tohoto pohledu nemohu říct na Slovan nic špatného.

Byla pro vás Kontinentální hokejová liga dobrou zkušeností?
Určitě. A dnes bych k tomu přistoupil jinak.

To myslíte jak?
Celkově. Tehdy jsem nevěděl, co od toho čekat. Po sezoně, kdy jsem byl v laufu, všechno vycházelo a vyhráli jsme titul, jsem na jednou šel do jiného prostředí i kultury, i když to bylo Slovensko. KHL byla úplně jiná soutěž a nebyl jsem na ni připraven tak, jak bych měl být.

Berete to tak, že jste trochu propásl svou šanci?
To ne, protože zpětně vím, že jsem v té době udělal maximum. Tehdy jsem ale měl hlavu nastavenou na jiný hokej. Dneska už vím, že bych se připravil jinak. Neříkám, že jsem byl připravený špatně. Nachystal jsem se v maximu toho, co rok předtím fungovalo. Ale v KHL to nefungovalo.

Sezonu jste ve Slovanu nedohrál. Rozešli jste se ve zlém?
Nedařilo se mi. Na druhou stranu jsem byl v silném týmu a měl jsem jinou roli než v Liberci. Bylo jasné, že to nemůže být jako tam. Ale zranil jsem se, zlomil si prst a měsíc jsem nehrál. Pak už bylo jasné, že se Slovanem nepostoupíme do play off. Chtěl jsem si prodloužit sezonu a cítil jsem šanci, že bych se ještě mohl dostat do národního týmu a zabojovat o mistrovství světa. To jsem si ale myslel naivně. Proto jsem se vrátil do Liberce, kam jsem přišel na posledních pár zápasů základní části a naskočil jsem do play off. Dostali jsme se do finále, ve kterém jsme prohráli s Kometou Brno.

Další rok jste odehrál v Mladé Boleslavi. Proč právě tam?
Zájem byl z několika klubů a vybral jsem si Boleslav. Měl jsem to blízko z Liberce a bral jsem to jako další výzvu. Bohužel to tam absolutně nevyšlo. Od začátku mi to nesedlo. Týmu se nedařilo a pak už se to jenom nabalovalo. Po roce v Boleslavi jsem se tak znovu vrátil do Liberce.

To byla další stříbrná sezona.
Ano. Byla to povedená sezona a došli jsme znovu do finále. Málokdo to ví, ale před semifinálovou sérií s Kometou jsem se zranil. Zlomil jsem si pánev. Celé semifinále jsem vynechal a naskočil jsem pod silnými prášky zase až do finále proti Třinci. To už jsem ale nemohl hrát úplně naplno.

Hokejové Kladno představilo speciální dresy, ve kterých odehraje 9. prosince utkání pod širým nebem proti Pardubicím.
Rytíři vybrali za zimní dresy přes 150 tisíc, teď chystají další aukci

Co následovalo dál, když jste byl po tak nepříjemném zranění?
Letní přípravu jsem neměl vlastně žádnou, protože jsem se vzpamatovával z tohoto zranění. Problém byl v tom, že se nevědělo, že to mám zlomené. Začal jsem trénovat později a týden před ligou, když jsem to absolutně nečekal, mě poslali z Liberce na Kladno.

Byl to zvláštní návrat za těchto okolností do klubu, kde jste s velkým hokejem začínal?
Bylo to těžké. Nepočítal jsem s tím a do toho se nám narodil syn. Nebyly mu ani dva měsíce a dcera šla v Liberci do školy. Když to bylo takhle na poslední chvíli, tak nebylo možné se přestěhovat, a dojížděl jsem každý den z Liberce do Kladna. Ze začátku to chvíli fungovalo, ale pak mě neustálé cestování doběhlo. Člověk je z auta rozlámaný, zlobila mě záda a už to šlo zase někam jinam, než by mělo. Všechno se to sečetlo, znovu jsem se zranil a měsíc jsem nehrál. Potom už jsem se do toho nedostal.

Minulou sezonu silně ovlivněnou covidovou pandemií jste zahájil v Brně, kde jste měl ale smlouvu postavenou tak, že budete odměňován jenom za odehrané zápasy. Jaké to bylo hrát za takových podmínek?
Celé léto jsem trénoval sám a čekal jsem, kdo se ozve. Po sezoně na Kladně to bylo těžké, protože nikdo nevěděl, jestli jsem zraněný, nebo co se mnou je, což jsem chápal. Ozval se Libor Zábranský z Komety, jestli bych to tam nechtěl zkusit. Šel jsem tam na tří týdny na zkoušku, na které jsem uspěl. Ale smlouvu jsem měl postavenou tak, že jsem dostával peníze jenom za vyhrané zápasy. Když jsem nehrál, tak jsem nedostával nic.

Ale hrozilo, že by se kvůli covidu vůbec nemuselo hrát a vy byste zůstal bez příjmu. Nebyl jste z toho trošku nervózní?
Byl. Ale situace byla taková a nemohl jsem nic dělat.

V médiích proběhla také informace, že už jste přemýšlel i o tom, že byste se živil něčím jiným než hokejem?
To bylo vytržené z kontextu. Tak, jak to tam bylo napsané, jsem to nemyslel. Když si to pak člověk čte, tak kouká jako blázen, co z toho vzniklo.

Před startem letošní sezony už to vypadalo, že ji zahájíte na farmě Liberce v Benátkách nad Jizerou.
Bylo to tak. V Kometě jsem měl platnou smlouvu na další sezonu, normálně jsme zůstali bydlet v Brně, malá tam chodila do školy. Týden před letní přípravou se ale vedení klubu ozvalo, že se mnou na další sezonu nepočítá. Tak jsem letní přípravu začal zase sám.

Nebyl to ze strany Komety až trochu podraz, když jste tam měl platnou smlouvu?
Takhle to bylo. Když o vás někde není zájem, tak se tam stejně nemůžete držet zuby nehty. Ale problém byl, že ostatní týmy už měly kádry postavené. Takže jsem se připravoval sám, čekal, jak se to vyvine, a poprosil jsem v Benátkách Valdu Jiruše, jestli bych s nimi mohl trénovat. Za to bych mu chtěl poděkovat. Vypadalo, že už nepřijde nic, co by mi dávalo smysl, a začal bych tam i sezonu. Byl jsem na to připravený.

Motor se ozval dva týdny před startem extraligy?
Tak nějak. Stihl jsem odehrát dva přípravné zápasy. Měl jsem nějaké týmy, kam bych třeba nešel, nebo za jakých podmínek. V tu dobu se shodou okolností ozvalo více klubů. Ale rozhodl jsem se pro Motor.

Zatím plní vaše budějovická mise vaše očekávání? Z hokejového hlediska i soukromého, protože máte malé děti.
Přesun byl trochu náročnější, protože manželka na začátku extraligy rodila. Tím to bylo těžší. Ze začátku to byl trošku blázinec. Byl jsem tady sám na hotelu a rodina je se mnou v Budějovicích až od října. Docela rychle si to ale sedlo. Děti tady chodí do školy a do školky. Zatím všechno dobré.

I po hokejové stránce?
Vždycky to může být lepší. Ale spokojenost.

Nejde si nevšimnout vašeho tetování. Máte ho nejen na rukou, ale i na celém těle?
Něco mám (úsměv).

Máte ho jenom pro potěšení, nebo tím chcete něco světu sdělit?
Všechna má tetování mají nějaký smysl. Nejsou to jenom nějaké obrázky. Mám tam manželku a děti. Všechno se týká našeho života.

Máte ještě nějaká volná místa?
Mám. Ještě nikde není nejmladší dcera, tak na ni přijde řada asi po sezoně. Něco určitě vymyslím (úsměv).