„Bylo to podle mě zbytečně vyhrocené, emočně vyvrácené," říká patnáctiletá dcera mládežnického kouče Rytířů, která od loňska studuje na americké škole v Pensylvánii.

Proč byl zápas s Ruskami tak vyhrocený? Šlo o medaile, ale…

My si na začátku prostě řekly, že to urveme. Bohužel, naším problémem byla zase střelba a poté nás hodně zařízli rozhodčí. Tím nervozita možná stoupla a došlo k té rvačce. Nakonec jsme byly od semifinále dál, než jsme chtěly (Češky prohrávaly 0:2), a už se nedalo nic dělat, jen se připravovat na další zápasy.

A co se konkrétně ve rvačce přihodilo, kdo ji odšpuntoval?

Dvě nebo tři Rusky šly do naší hráčky, která jen zabrzdila před bránou. Snažila jsem se moc nezapojovat, ale všichni se tam mlátili, a všechny Rusky šly pořád jen do naší hráčky. Najela jsem tam, že je odtrhnu, ale další Ruska mě chytla za hlavu a praštila se mnou o zem. Pak už jsem se do toho nezapojovala vůbec, ale ty dvě minuty jsem si samozřejmě odseděla (úsměv).

Loni jste usilovala o studium na americké škole a vyšlo to. Kde leží?

Studuji na Wyoming Seminary v malém městě Kingston v Pensylvánii. Celkově je ta škola docela malá, ať už v počtu studentů, tak rozlohou kampusu. Je to však velmi kvalitní škola.

Hrajete i hokej v rámci univerzity? Jakou tam mají soutěže úroveň?

Hraji. Naše soutěž sice nepatří k těm nejlepším, ale trenérka nás hodně prohání a tréninky jsou efektivní. Soutěží je tu hodně a v každé z nich se najde dost týmů, které jsou hodně kvalitní. Tady v podstatě ani moc nezáleží na soutěži jakou hrajete.

Jaký je vůbec život v Americe, pohádka nebo dřina? Pracujete třeba někde na brigádě, nebo se jen učíte a hrajete?

Já si to zatím maximálně užívám. Jedinou mou starostí je škola, která zabírá spoustu mého času, a pak hokej. Nic jiného řešit nemusím a na brigádu taky nechodím.

Na závěr nějakou zajímavost, která vás potkala v USA…

Jeden moment mi utkví v paměti. Na den Díkůvzdání jsem vyrazila se svou americkou rodinou na utkání AHL mezi farmami Pittsburghu a Washingtonu. Věděla jsem, že můj „náhradní tatínek" zná zaměstnance, kteří pro kluky z Pittsburghu pracují, a řekl mi, že se setkám s Dominikem Simonem, tedy s českým hráčem, který za ně hraje. Po zápase jsme dostali propustky do kabin, já si pokecala s Dominem, dostala jsem podepsaný puk a manželky ostatních hráčů koukaly s otevřenou pusou, jakým že to jazykem vlastně mluvíme.

Byl to skvělý zážitek a rodině, která se o mne v Americe stará, jsem nesmírně vděčná za všechno, co pro mě udělali a pořád dělají.