Před přípravným zápasem Poprad - Kladno také připomínka tohoto utkání zazněla od hlasatele utkání. Nebylo divu. Právě v boxu pomocných rozhodčích totiž sedí několik pamětníků zmiňovaného zápasu. Jak na to po letech vzpomínají?

„To jsem seděl ještě támhle,“ ukazuje Jaroslav Kořínek na místo kousek nad trestnými lavicemi. Tehdy totiž byl ještě obyčejným fanouškem. Přestože už od té doby uplynulo tolik let, na takový zápas i tehdejší dobu si dobře pamatuje. „Bylo to těsně po rozpadu Československa. Na Slovensku se tak často řešila národnostní otázka. A to bylo cítit právě i v hledišti,“ vzpomíná pamětník velké bitvy i bitky.

Sám si ale nepamatuje, co celou bitku odstartovalo. Po připomenutí, že by mělo jít o faul na Tibora Turana si přeci jen trochu vzpomíná. „Mohlo to tak. Za Poprad hráli tři hodně urostlí bratři Turanovci – Miroslav, Tibor a Radko. To byli místní oblíbenci. Kdykoliv se jich někdo dotknul, hned na něj diváci pískali,“ objasňuje Kořínek.

Neskončilo jen u pískání. Po faulu naháněli Vebera i popradští hráči. „Tehdy tu ještě nebylo plexisklo. Hráči tak posedávali na mantinelech,“ popisuje Kořínek, jak vypadal zimní stadion. Ten se za ty roky už hodně změnil i kvůli roční účasti Popradu v KHL.

Právě při posedávání hráčů na mantinelu se strhla mela: „Diváci lili na led vodu lavory. Co měli po ruce, to hned letělo na led.”

Po záplavě předmětů z hlediště a hromadné šarvátce zavelel rozhodčí k odchodu do šaten. Z té už se Kladenští nevrátili. “Co jsem slyšel, Kladeňáky musela do autobusu odvést policie.“

Když pak Poprad do Kladna na páté, rozhodující utkání nedorazil, a tak vypadl z play off kontumačně, bylo to pro Kořínka velké zklamání. "Dodnes to vnímám jako nespravedlnost,“ zakončuje s lítostí své vyprávění Jaroslav Kořínek.

Zajímavostí je, že mezi časoměřiči usedá i Josef Štolc, který tehdy byl dokonce hlavním pořadatelem. Ten měl dokonce tehdy zhasínat světla v hale. Ani s časovým odstupem ale o tehdejších událostech nechce mluvit.

Jan Šejhl