Do zápasu jste naskočil po dlouhé době. Jak jste se na ledě cítil?

Měsíc a půl jsem nehrál, tak jak jsem se mohl cítit? (Směje se.) Žádná sláva to nebyla, ale nebylo to až tak hrozné.

Vzpomněl jste si, že jste si, že jste se zranil právě proti Vítkovicím?

Kluci mi to před zápasem říkali. Je pravda, že jsem si na to vzpomněl, ale nijak speciálně jsem to neprožíval.

Jak dlouho jste vůbec na ledě trénoval?

Tak týden. Takže mi ještě nějaký čas bude trvat, než se vrátím do svého rytmu.

Abychom se dostali k zápasu. Výkon působil sympaticky, chyběly tomu asi jen góly. Viděl jste to také tak?

Měli jsme vyhrát třeba o pět gólů. Kdybychom proměnili šance, tak Vítkovice absolutně neměly šanci vyhrát. Nevím, co s nimi bylo. Jestli to bylo třeba tou dlouhou cestou, do toho Vánoce… Měli jsme úplně v klidu vyhrát a nedělat z toho takové drama s výsledkem pouze o gól.

Asi je škoda, že se vám nepodařilo přidat třetí zásah. Ten by byl nejspíš zlomový?

Asi jo. Sám jsem tam jel ve druhé třetině na bránu a nedal jsem. Kdybychom odskočili o tři góly, tak by to možná Vítkovice v hlavě zabalily.

Co vaší šanci chybělo, abyste mohl slavit gól?

Zkoušel jsem to mezi nohy. Brankář to přečetl nebo se to tam divně odrazilo. Chtěl jsem to ještě doklepnout, ale puk mi přeskočil hokejku a gól z toho nebyl.

Byla pro vás velká výhoda, že zrovna na Štěpána můžete hrát doma a nemusíte se vydávat na dlouhou cestu?

Určitě to výhoda je. Jsme doma, oni měli cestu autobusem. A taky to bylo na první třetině vidět. Pak rozhýbali nohy. Ale kdybychom v první třetině dali tři góly, bylo by hned po zápase. Nebo taky ne (směje se). Ono je to ošidné. Když vedete o tři góly, často z toho bývá drama. Ale dopadlo to dobře.

Uvědomovali jste si důležitost zápasu s ohledem, že jsou Vítkovice jsou v tabulce pod vámi?

Týmy kolem nás prostě musíme porážet, bez toho to nejde.

Do konce roku vás už teď čekají samí tabulkově blízcí soupeři. Jak se na ně připravit?

Jako na každý jiný zápas. Já jdu do každého zápasu s tím, že ho chci vyhrát. A nezáleží, jestli hrajeme s Vítkovicemi nebo s Třincem. Teď pojedeme Zlína a tam musíme zase vyhrát. S týmy kolem nás musíme vyhrávat a uhrát si to sami.

Co si právě z tohoto zápasu můžete vzít, v čem se třeba poučit?

Měli bychom mít větší klid v zakončení. A také si zápas rozhodnout sami a odehrát ho v klidu. Protože sezona je dlouhá a hrát o gól, prodloužení a podobně je fyzicky hrozně náročné. Potřebujete ušetřit nějakou sílu a pokud je možné zápas rozhodnout, tak by se to mělo využít. A ne z toho neudělat takové drama.

Když se vrátíme ještě k Vánocům. Musel jste se nějak krotit v jídle?

To je na každém. Jestli někomu nevadí, že si dá salát s kaprem a odehraje to na sto procent, tak si ho dá. Já zase vím, že kdybych si ho dal, tak hrát nemůžu. Proto si ho nedám. Když to tak řeknu, záleží na každém, jak je k sobě tvrdý.

Jan Šejhl