Díky skvělé atmosféře v kabině, výbornému trenérovi a obrovskému odhodlání porazit ve finále Kanadu nebyl podle slov členky týmu Lucie Novákové boj předem prohraný: „Předváděly jsme opravdu nejlepší výkony a nikdo si v týmu na nic nehrál. Hlavně jsme chtěly všechny prohry vrátit Kanadě,“ naráží na senzační úspěch ve finále.

České hráčky totiž loni právě od ní utržily obrovský debakl, letos jí navíc podlehly v základní skupině. „Nikdo si na ten zápas ani nevzpomněl. Před začátkem finále nikoho ani na vteřinu nenapadlo, že bychom snad nevyhráli,“ prozradila Nováková. A doplnila zajímavý poznatek: „Proti USA i Kanadě už jsme věřily, že uspějeme. Největší strach jsme měly z Francouzek!“

I podle ní bylo jednou z hlavních příčin úspěchu skvělé publikum. Takovou váhu, jako ostatní spoluhráčky, mu ovšem nedávala: „V in-line hokeji vnímáte fanoušky mnohem více, než na tom normálním. A zaplněné tribuny s doprovodnými bubny nám hodně pomohly. Ale je to tak třicet procent úspěchu. To ostatní se nám povedlo, protože jsme to prostě my.“

Velký díl však připsala také trenérovi. „Byl to opravdový kamarád, díky němu nevznikl v kabině žádný konflikt,“ nesnažila se skrývat vděčnost.

Její osobní zlatá tečka se nerodila nijak snadno. „Až na závěrečném soustředění jsem se dozvěděla, že vůbec jedu. Předtím jsem v koutku duše doufala, že padne volba na mě. A to se díky bohu stalo,“ usmívala se sympatická Nováková. „Šest holek si nakonec vytáhlo Černého petra. Kdybych byla mezi nimi, hodně by mě to naštvalo,“ vyplavila jedním dechem emoce na povrch.

Díky nominaci se musela smířit s rolí hráčky, která příliš nevyčnívá. To jí ale žádné velké problémy nedělalo. „Věděla jsem, že budu nastupovat vedle mnohem kvalitnějších hokejistek. Snažila jsem se vždycky odvést maximum pro tým,“ uvedla skromně. I když patřila mezi benjamínky, žádné přehnané „mazákovské“ poučky neslýchala. „Na ledě jsem nezaznamenala vůbec nic, táhli jsme opravdu za jeden provaz. V kabině pochopitelně sem tam něco padlo, ale dalo se to vydržet.“ Jí osobně hodně pomohly zvláštní talismany. „Vždycky si beru plyšáky,“ zakončila Nováková jak jinak, než s úsměvem.

VIKTOR SANDEV