Píše další příběh, druhou pohádku. Zatím dosti podobnou. Tento měsíc by ji Machala rád dokončil. „Měl jsem to úplně, ale úplně stejně,“ usmívá se sympaťák hájící valašské barvy, jenž pro Deník promlouvá také o spolupráci s lotyšským duem, talentovaném bekovi Jiřím Ticháčkovi nebo oslavách po triumfu v Chance lize.

Na konci základní části 2020/2021 přišel k Rytířům, kde hned zaujal, v 11 duelech nasbíral devět bodů. Blýskl se také v play-off, v 16 zápasech vstřelil devět gólů a svému tehdejšímu mančaftu pomohl zpátky do extraligy. „Jak na Kladně, tak teď na Vsetíně jsem odehrál okolo deseti zápasů. Pak už vítězné play-off. Jen tehdy jsme postupovali hned,“ připomíná.

Utkvělo vám Kladno hodně v paměti? Kvůli zranění jste v klubu strávil jen rok a čtvrt.
Play-off se mně osobně i celému týmu hodně povedlo. Ve druhé sezoně jsem se však někdy ve druhém zápase zranil, znovu to byly problémy s ramenem. Chodil jsem na rekonvalescence. Poté jsem ve třetím utkání po návratu utrpěl těžký otřes mozku. To pro mě byla celá sezona.

Budete brát zápasy s Kladnem speciálně?
Zažil jsem s ním postup, v týmu znám spoustu kluků, se kterým jsem hrál buď přímo na Kladně, nebo někde jinde. Na zápasy se těším, nebudou to mít lehké!

Od Rytířů jste tři roky pryč. Koho z týmu tedy znáte?
Soupisku jsem ještě neprojížděl. Stále se však s některými bavím, už jsme si i volali. Když je letní příprava, tak jsme propojení třeba s Denisem Kusým nebo Jirkou Ticháčkem.

Co osobně říkáte na raketovou sezonu mladého beka Ticháčka?
V baráži spolu určitě svedeme hodně soubojů! (úsměv) Jirka je hlavně hrozně skromný kluk, ale i parádní hráč na ledě. Teď měl za sebou nejlepší sezonu, moc mu to přeju! Jsem vážně rád za to, jak se mu podařila. Ale i to, jak nedávno letěl do Pittsburghu.

Do Pittsburghu se vydal s legendárním Jaromírem Jágrem, který v 52 letech stále ještě hraje. Jaké to bylo ho poprvé potkat ve stejném týmu?
Když jsem byl na Kladně, ptali se mě na to pořád. (úsměv) Bylo to super, je to největší legenda českého hokeje. Jak šel čas, bral jsem ho jako normálního spoluhráče. Samozřejmě však k němu máte respekt.

Nastupoval jste s ním v jedné lajně. Bylo těžké se zbavit tohoto respektu?
Když k těmto hráčům budete mít úplný respekt, neukážete, co umíte. Pouze se soustředíte na to, abyste něco nepokazil. Musíte ho brát jako obyčejného spoluhráče. Kromě Džegra jsem však nastupoval také s Plekym (Tomáš Plekanec), další legendou. Dobře nám to spolu sedlo, doplňovali jsme se. V podstatě se s nimi hraje samo.

Co jste si od těchto legend vzal do hráčské kariéry?
Plno věcí, hlavně to, jaký mají vztah k hokeji, jak Džegr trénuje víc kdokoliv jiný. Když chcete být nejlepší, musíte dělat více než ostatní. I to mě naučil. I my mladí jsme pak s ním chodili na odpolední ledy.

Pokud se v baráži potkáte na ledě, tak mu při vaší rychlostí raz dva frnknete, že?
To by neměl být problém pro nikoho. (se smíchem)

Do baráže jste se dostali díky vítězné finálové sérii se Zlínem. Jak jste si užil oslavy?
Nesmírně, stejně jako celý tým! Nedovedu si představit, jaké to muselo být pro kluky, kteří podruhé hráli se Zlínem, a kteří ve finále uspěli až na potřetí. Vážně to bylo super, nemám slov, neskutečně jsem si to užil. Byl to úžasný pocit.

Co fanoušci, už jste se jich nabažil? Slavíte s nimi snad každý gól.
Něco takového jsem nezažil, i díky nim jsem hodně rád, že jsem do Vsetína přišel. Jak je po titulu začali pouštět na led, slavili jsme s nimi.

Na Lapači bylo během pátého finále 26 stupňů. Jak jste se cítil?
Poslední zápas na Lapač byl v tomto šílený, ale to už i ty dva ve Zlíně. Osobně to nemám rád, moc dobře se mi za takových podmínek nehrálo. Po první třetině máte vše mokré, chodíte v úplně promočených bruslích. Ani se mi nedýchalo dobře. Nemůžu se však na to vymlouvat, všichni to měli stejné.

Jako hokejisté nemáte ani co sundat.
Právě, právě. Už po pěti minutách jsem  měl úplně promočené triko, po každé třetině jsem si ho musel sundávat. Rukavice se vám naštěstí během přestávky vysuší.

Angažmá na Lapači vám sedlo výborně, herně si rozumíte s dvojicí Zabusovs, Berzinš.
S Patriksem jsme hráli už déle, vždy se k nám točil nějaký centr. Poslední zápasy už nastupujeme všichni spolu. Oni spolu po sobě něco řvou Lotyšsky, vůbec jim nerozumím. (se smíchem) S Berzim se většinou domluvím anglicky, umí však i velice dobře česky! Se Zabem pak přes Berziho nebo anglicky. Jsem rád, že jsme si tak sedli.

Během kariéry jste si prošel řadou zranění. Fanouškům zatrnulo na začátku série proti Zlínu.
V prvním zápase finále jsem brankáři udělal kličku, v plné rychlosti jsem narazil na mantinel. V danou chvíli jsem se samozřejmě trochu bál. Měl jsem se však s tím už tolikrát problémy, že tentokrát jsem věděl, že mi nevypadlo. Chvíli to bolelo. Zatejpoval jsem to. Pan doktor mi to zpevnil suprově. Musím zaklepat, drží to!