A s díky přijal pozvánku Rytířů, aby se zúčastnil jejich benefičního fotbalového duelu na Doksech, kde domácí SK slavil 100 let od svého založení. Ota souhlasil i s krátkým rozhovorem.

Po jaké době jste viděl kamarády?
Řekl bych možná po roce. tyhle akce na vesnicích mě vždycky moc bavili, má to skvělou atmosféru. Dokonce si vzpomínám, že jsem právě v Doksech hrál za hokejisty už jednou. Bylo to před osmnácti lety v rámci přípravy, po sezoně jsem pak odešel do Švédska. Skvělé hřiště, parádní zápas.

Ve Švédsku si takhle nezahrajete?
Tam je všude jen umělá tráva (smích).

Ve Švédsku jste také komentoval nedávné mistrovství světa. Vůbec jste nebyl hodnocen špatně…
Mně se to líbilo, bylo to zajímavé. Ze začátku člověk nevěděl, jak to všechno půjde, pak jsem snad nějak rozmluvil.

Radili vám hlavní komentátoři, jak na to?
Ani ne. Spíš mám kamaráda ve Švédsku, který komentoval asi pětadvacet let fotbal i hokej v rádiu i televizi. Ten mi dal správné tipy.

Proč vůbec ve Švédsku chodilo na MS tak málo lidí? Letos se to sice zvedlo, ale málo…
Nevím, nevím… Už jsem to někde říkal, ale možná to přisoudil tomu, že v roce 1989 tam prodali televizní práva soukromé stanici TV3. Tu nemělo tolik lidí, přitom do té doby se na hokeje dívalo čtyři až pět milionů lidí. Pak ale dvě generace vyrostly bez toho. I tak ale stačí, když půjdou do finále a bude se dívat dva tři miliony pořád. Prostě těžko říci.

Údajně byl za tebou ve Švédsku bratr Martin, dneska sportovní manažer Kladna. Rýsuje se mezi vámi nějaká spolupráce?
Byl ve Švédsku hlavně pracovně a jednal s několika kluby o možné spolupráci.Nna to se ale raději zeptejte jeho.

Také budete také pomáhat?
Pochopitelně mohu být nějakým prostředníkem.

Stále ještě trénujete Botkyrku v nižší lize?
Teď trénuji svého syna. Už jsme ve městě, máme to dvě stě metrů od školy. Jsme tam spokojení.