Čtvrteční vernisáže výstavy, která potrvá až pátku 16. srpna, se v nedávno otevřené krásné Galerii Kladno v ul. Cyrila Boudy zúčastnily dvě stovky fanoušků lačnících zejména po podpisech olympijských vítězů.

Bohužel dorazili pouze dva. Shodou okolností ti, co hájí aktuálně dres kladenských Rytířů – Pavel Patera s Liborem Procházkou. Milan Hnilička se omluvil už dříve, Martin Procházka kvůli zdravotním obtížím na poslední chvíli a nedorazil ani Jaromír Jágr, což fanoušky mrzelo nejvíc. „Do Prostějova jezdí, ale na Kladno se vykašle," kritizovali ve frontě na podpisy dva mladíci největší hvězdu českého hokeje a majitele Rytířů.

Deníku poskytl rozhovor Pavel Patera a řeč se točila hlavně kolem Nagana, byť jak přiznal, kouká ve své kariéře hlavně dopředu a minulostí se nezaobírá. „O Naganu se mi nezdá a vzpomenu si na něj pouze tehdy, když se koná nějaká akce jako dnes," usmíval se kapitán Rytířů, který dorazil do galerie i s dětmi.

Z minulosti se žít nedá, ale Nagano přece byl vrchol vaší sportovní kariéry, těžko už to něco přebije. Někdy si přece vzpomenout musíte…

Vzpomenu si opravdu vždycky jen tehdy, když mi to někdo připomene. V normálním životě musí jít člověk dál.

Ani žádné fragmenty ze zápasů nebo pozdějších obrovských oslav v Čechách?

Ze zápasů to trvalo tak čtrnáct dnů po návratu, déle ne. I když je pravda, že když se mi někdo na něco třeba z finále zeptá, vzpomenu si na to. U oslav je to něco jiného, ty se zapomenout nedají, bylo to něco neskutečného.

A co až budete starší pán, řekněme v šedesáti. Dá se odhadnout, jestli si ani tehdy občas nezasníte a nevzpomenete?

To opravdu nevíc, vždyť ještě pořád hraji. Možná až skončím, tak skutečně vzpomínat začnu, ale to teď netuším.

S Jiřím Kolišem, který je autorem výstavu, se určitě dobře znáte…

Samozřejmě.

A co jeho fotkám říkáte?

Manželka mi doma vyrobila takovou malou síň slávy, kde jsou kromě trofejí i fotky a vlastně hlavně od Jiřího Koliše. Dá se říci, že jiné fotografy neznám, takže pro mne je nejlepší.

Když se ještě vrátím k něčemu konkrétnímu z Nagana, musím vzpomenout na vaše buly. Vyhrál jste dvě možná nejslavnější české, po nichž padly góly do sítí Kanady a Ruska.

Člověk může vyhrát deset bulí za sebou a gól z toho nepadne. Je to i otázka štěstí, že jsem zrovna vyhrál já a ne třeba Jirka Dopita nebo Robert Reichel a že kluci za mnou brankáře prostřelili. Samozřejmě jsem rád, že jsem tam byl zrovna já, nicméně žádné velké zásluhy si nepřipisuji. Spíš mám rád, kdy se povede nějaká vypracovaná akce.

Na závěr se vrátím do současnosti. I ve dvaačtyřiceti si připravujete na extraligovou sezonu, navíc ve velkém teplu. Nic příjemného, že?

Začátky jsou opravdu pokaždé nepříjemné a pro mě těžší a těžší. Když se ale člověk dobře připraví, tak to snad nějak půjde.

Máte vedle sebe novou hvězdnou posilu, Petra Tenkráta. Je to impuls?

Spíš docela výzva, protože se mnou hraje ještě Miloš Hořava a to jsou dva snad nejlépe připravení hráči v republice. Tím pádem musím já ještě víc přidat, jinak nemám šanci jim stačit. Nerad bych byl páté kolo u vozu (úsměv).

Více o výstavě v Galerii Kladno čtěte v pátečním Kladenském deníku (7.8.)