Normálně máte na přesilovku v Kladně výborné spoluhráče, ale teď jste se vrátil k opravdu světové elitě, Jágrovi a spol. Na to jste byl zvyklý v celé kariéře, jak se tedy přesilovky hrály?

Byl to takový nezvyk, že po dvaceti letech si nehlídal nikdo mě (úsměv) a měl jsem opravdu dost prostoru. Na to, že jsme to zkoušeli včera asi minutu, tak to docela šlo.

Jenom minutu?

No, minutu a půl. Těch třicet vteřin jsme si k tomu něco říkali.

Vy si ale žabičky moc zkoušet nemusíte, je to vaše doména.

Tam je právě nejvíc znát, že mám hodně prostoru, kluci na sebe natáhnou obránce. Je to doslova strašný rozdíl, na vše je víc času. Hrálo si mi s klukama výborně.

Nepeskovali vás spoluhráči z NHL? Nebo si nedovolili, přece jen jste nejstarší?

To vůbec. Měli jsme tam i další šance než na ten jeden gól, myslím, že to bylo v pohodě.

V pohodě jste ale nebyli ve druhé třetině, kdy jste nechali hosty těsně po vaší přesilovce vyrovnat a pak měli velké potíže.

To je pravda. V první třetině jsme něco nedali a po tom vyrovnání začaly být Vítkovice lepší. Proto byl strašně důležitý gól Ivana Majeského na 2:1. To byl rozhodující moment zápasu.

Kde vůbec přišla ta chyba při vaší početní výhodě, kdy vám ujel Huna a vyrovnal?

Tohle jsem opravdu neviděl, protože jsem byl minutu a půl na ledě a pak sedl na střídačku a měl hlavu dolů. Ale kluci o přestávce říkali, že Chábič (brankář Chábera) třískal holí o led. Víc nevím.

Co jste říkal diváckému úbytku? V úterý rekord ligy, teď čtyři tisíce…

Já bych řekl, že teď vlastně hrajeme tři zápasy doma, když vezmu i to úterý. Tam lidi jeli, protože to mnozí brali jako zápas roku. V neděli je zase Sparta a Vítkovice se do toho trochu nešťastně namotaly, i když tím je nechci nějak snižovat.

Ale máte za sebou obě domácí utkání s Vítkovicemi a šest bodů z nich, což pro vás v posledních letech bylo fatou morgana…

To je pravda, vůbec se nám na ně nehraje dobře, to se ví. Proto jsou tyhle body zlaté, i když hodně k nim pomohli kluci z NHL.