Kliknutím zvětšíteBýt dlouhodobě na „stupních vítězů“ je obdivuhodné…
„Vlastně ano, skromnost stranou. Kladno bylo zase třetí, tam se držíme dlouhodobě. Sice jsme před třemi lety skončily o jediný bod čtvrté, ale ještě předtím bývala i druhá místa. Letos jsme se cítily na finále, ale některé zápasy se úplně nepovedly.“
Stále dominují Slávistky, jiní mnohonásobní mistři ale elitní skupinu opustili. Je to otázka peněz?
Nyní už hrají jako Příbram, ale pořád jim ze zvyku říkáme Slávistky. A třeba Beroun, Opava, Plzeň, nebo i Litvínov ustoupily z bývalé slávy. O penězích to už dnes moc není, spíš o kontaktech, řekla bych. Karviná si třeba stahuje hráčky z Moravy. Paradoxní je, že Slávistky se ani nescházejí k tréninkům, jen k zápasům. Náš trenér na jednom semináři dostal pochvalu od reprezentačního trenéra za to, že se na Kladně systematicky trénuje! Hráčská špička už stejně není v Česku, holky jdou na střední školy do USA, pak na univerzitu. To sice oslabuje ligu, ale pro nároďák je to přínosné, jak se právě ukázalo na MS. Lákavá je i profesionální liga v Rusku, ta ale zavírá případnou cestu na university v Americe.“
Profesionální liga – to je u nás asi nemístné snění…
„Ještě navážu na předchozí odpověď – ta vysvětluje, proč už v nároďáku nejsou Kladeňačky jako dříve, jen bývalé Kladeňačky, co jsou za mořem. I když v osmnáctkách máme gólmanku Kateřinu Dvořákovou. Ano, v Česku jsme všechny amatérky, studujeme nebo pracujeme. Já jsem účetní u Siemense, dělám německé účetnictví, těžím přitom z němčiny, kterou jsem si osvojila při angažmá ve Švýcarsku a Rakousku. To je takový vedlejší efekt hokeje…“
Je na Kladně dobrá parta?
„Vždycky bývala a na ledě pořád je. Jen tomu „mimosportovnímu“ životu, tomu tmelení party, teď zůstáváme něco dlužny. Možná jsou za tím i generační rozdíly, ale věřím, že se to postupně zlepší. Na hru to naštěstí vliv nemá. Rozumím tomu, že každá máme jinou povahu, z druhé strany děláme kolektivní sport. Jinak ale cítím, že v týmu jsou všechny holky rády.“
V ženském hokeji se asi se nedá spoléhat na nějaký domácí odchov talentů?
„V minulosti bývalo třeba i devět holek, co hrály s kluky, dorostly… v dospělém týmu se pak prosadily asi tři, ostatní jsou v nižších ligách. Ukazuje se, že když ti kluci nehrajou solidní soutěž, tak ani ty holky s nimi tolik výkonnostně nevyrostou. Takže se to řeší přestupy odjinud.“
Příběh, jak jste k hokeji přivedla o osm let mladšího bratra Ondřeje, pozdějšího gólmana nároďáku, je známý. Jeho generace pak vyhrála juniorský šampionát ČR.
„Mnozí z nich jsou solidní ligisté, navíc tak pět borců se dostalo do mužského nároďáku. A já si je pamatuji jako malé kluky… Včetně Michaela Frolíka, Jiřího Tlustého a Jakuba Voráčka. V době toho juniorského titulu ale už byl Ondřej v Kanadě. Ta parta se stále setkává. Trénoval je náš nevlastní otec Václav Jun s panem Frolíkem, mladší kluky pan Vosický, náš současný „ženský“ trenér. Včetně Honzy Kregla, kterého jsem v roce 2010 potkala na MS v Německu a zlanařily jsme ho už jako vystudovaného trenéra k nám mezi ženy. Vydržel s námi asi čtyři roky. No, a když si pak Ondřej s Míšou Frolíkem a Jirkou Tlustým spolu zahráli ve Winnipegu, to bylo fajn.“
Koncem 70. let tým Bohumila Proška šířil slávu kladenského hokeje v zámoří, když změřil síly s kluby WHA a NHL. Vy jste na to tak trochu navázaly, že?
„Byly jsme v roce 2010 ve Vancouveru a nějakou podobnost najít můžeme. Například, že Kladno bylo posíleno o hráčky jiných týmů. Bylo to 8 měsíců po tamější olympiádě, kde hrál bratr. Dlouholetá kapitánka Kanaďanek Hayley Wickenheiser tam zorganizovala turnaj. Informace pronikla ze svazu k jedné „naší“ hráčce. Ta se chopila šance, oslovila některé týmy, aby poskytly po dvou posilách. Během měsíce to dala dohromady a patnáct lidí s Honzou Kreglem vyrazilo. Bylo to velké, tisíc hráček… my vyhrály kategorii B, kde byly hlavně týmy středních škol. Součástí byla i spousta přednášek, třeba s Trevorem Lindenem, Carlou MacLeod a dalšími hokejovými osobnostmi.“
A co kladenská mise v Číně?
„Tam šla organizace přes Pepu Zajíce. Totiž na Kladně měl od listopadu do ledna soustředění čínský výběr holek ve věku 14-16 let. Za dva roky z nich má být reprezentace do 18 let. Trénovaly s námi, hrály jsme přáteláky. No a pak dostal Pepa za úkol dát do kupy tým, co by jel do Číny. Já měla být manažerkou, ale byla jsem čerstvě po operaci kolene. Bylo to v době, kdy se hrálo finále ligy i baráž, zatímco my už měly „volno“. Kladenské jádro bylo doplněno o holky z Pardubic, Roudnice… Sehrály vyrovnané zápasy proti čínskému nároďáku, pro který to byla příprava na MS jejich divize.“
Kladno nedávno hostilo 3. ročník veteránského setkání ženské hokejové reprezentace…
„Ano, to je hezká tradice. První setkání iniciovaly litvínovské holky. Další bylo v Berouně, no a teď u nás. Vydařená akce. S organizací nám pomáhala Laďka Eichenmanová, která také bývala u začátků ženského hokeje na Kladně. Pomáhá panu Novému se zápasy veteránů, tak se ujala i nás. Sice jsme se s některými veteránkami potkávaly i dříve třeba na letních hokejových školách, ale jsem ráda, že to dostalo takový důstojný pravidelný rámec.“
Co lze říci o týmu HC Amazonky?
„To byl tým založený za účelem účasti v chlapecké lize. Konkrétně v krajské lize dorostu. Tam jsme sehrávaly v zásadě vyrovnaná utkání. Třeba na dorosteneckou extraligu bychom už nestačily. Bylo to fajn, jezdily jsme na zajímavé zimáky, kam jsme se jinak nedostaly, pomáhalo to i jako takové tréninky navíc. Byla to zajímavá konfrontace, protože kluci přemýšlí jinak, a také zpestření, protože v ženské lize hrajeme pořád s těmi samými týmy. Fungovalo to ale jen dva roky, pak se ta krajská soutěž zrušila.“
Když jsem se díval na městský rozpočet minulých let, žádnou položku pro vás jsem nenašel…
„To jste se nejspíš díval dobře… má to ale širší kontext. Veřejné peníze nemohou jít k profesionálům, to je vcelku známá věc. No a dotace do amatérského sportu – což jsme my – závisí na několika faktorech. Nějaká výkonnost – to u nás asi nikdo nebude zpochybňovat, když reprezentujeme Kladno v nejvyšší soutěži. Pak je tu návštěvnost, kterou máme tak na úrovni florbalu. S tím už se ale nemůžeme měřit v členské základně, což je také důležité kritérium, hlavně u mládeže. Nicméně z prostředků, věnovaných amatérskému hokeji na všechny registrované soutěže, se k nám přece jen něco dostane.“
O to cennější je role sponzorů, že ano?
„Těm patří velký dík. Navíc nosíme na dresech to úplně nejkladenštější logo. Realizační tým je také ustálený, trenér Josef Vosický je u nás druhou sezonu, snad to s námi ještě vydrží.“
MARCELA PAVELCOVÁ
Kladenská hokejistka oslaví v 17. října čtyřicátiny. S hokejem začala na 8. ZDŠ v Kladně, v 7. třídě. Zrovna skončila se závodním plaváním. Třídní pan Staněk v ní viděl vlohy a seznámil ji s o rok starší Petrou Honickou, která už hokej hrála. Od roku 1993 nastupovala za Kladno, byly z toho dva ligové bronzy. V roce 2001 si zahrála play-off za Litvínov a získala stříbro. Pak vypomohla švýcarské Basileji k postupu a zůstala na další dvě sezony. Následoval rok v Salzburku – tam se hrála rakouskou domácí ligu i Alpskou ligu. Po návratu do Česka absolvovala sezonu ve Slavii, která skončila stříbrem. Od roku 2006 je zpět v Kladně, tým získal čtyřikrát stříbro a třikrát bronz. V letech 1998 – 2004 reprezentovala ČR, včetně dvou šampionátů v nižší divizi I. Její mladší bratr Ondřej, jehož k hokeji přivedla, chytal řadu let v NHL.
PETR ŠIKOLA
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
